Posádku Jitřního poutníka tvořili:
Otec Hardy – Pavel Liška – lodní kaplan a v případě potřeby i vodní příšera, nebo ctihodný Ramandu
Marcela, Stáňa a Hanka – lodní kuchařky, které do každého jídla přidávají tolik lásky, že se celá posádka oblizuje až za ušima.
Honza – ten měl na starosti proviant a také je naším vrchním poštmistrem, který odvážel a vozil dopisy, vzorně se staral o dobrou pohodu v kuchyni
Petr a Jirka – lodní mistři, umějí vše opravit, zařídit, připravit, nastartovat…prostě práce všeho druhu, včetně účasti ve scénkách)
Fabka – ta umí zahojit každou ránu i bolístku a postarat se o každé bolavé bříško i přisáté klíště.
Na takové plavbě, jakou byla Jitřenka, je potřeba zajistiti spoustu dalších služeb od umývače nádobí a uklízečky, až po profesionální herce, scénáristy, zpravodajce a kronikáře, pradlenky, kostelníky, muzikanty, baviče, reportéry a fotografy…. Ale jiný pomocný personál už nemáme. Všechny další role tedy zvládli zabezpečit námořníci od družiny. Naštěstí je to skvělá posádka, co umí táhnout za jeden provaz a nezaskočí je ani prudká bouře. Ale tady bylo osmdesát malých plavčíků, a to určitě uznáte, že s dětmi dochází k mnoha nestandardním situacím, na které vás nepřipraví sebelepší výcvik.
O děti se s velkou láskou, radostí a obětavostí starali námořníci od družin:
Lordi: Vojta, Barča, Pompo a Anežka
Driniani: Martička, Matěj, Peťa
Bernové: Klárka, Knedla, Kuba, Filip
Rýpčípové: Mariana, Zdiska, Tom, Anežka
Kaspiani: Álí, Kačka, Františka, Marek
Eustácové: Verča, Martina, Ferry, Tom, Kuře
Edmundové: Lili, Káťa, Vojta, Terka
Lucinky: Marťa, Maruška, Hani, Klárka
Za podporu a pomoc také vděčíme Vikimu, Ajce, Hansovi, Davidovi, Martině, Bětce a mnoha dalším. A v neposlední řadě patří dík andělům strážným a přímluvcům za ochranu a za mnoho Božího požehnání, kterého se nám dostalo.
Na palubě Jitřního poutníka jsme zažili spoustu dobrodružství. Některá každý jeden z nás, některá s družinou a některá všichni společně.
Dovolím si mluvit za celou posádku Jitřního poutníka když řeknu, že nám bylo velikou ctí a darem být s dětmi, vidět jejich radost a možná se do dětství na chvíli i vrátit.
Dá-li Bůh, uvidíme se zase za rok.
Bylo mi ctí
Bety
PS: Obrovské poděkování patří těm, kteří přijeli a pomohli s bouráním stanů. Jmenovitě: Hans, Dick, Kubikula, Vašek a Anežka Hordějčukovi, Jiří, Martina, Švěsťa, Kaplanovi, Vaňkovi a Trunečkovi
