Na Jitřence je v této souvislosti několik věcí jinak než na bězích pro starší děti. Disciplíny většinou mají
nějaký žertovný název a část z nich jsou tzv. srandadisciplíny, jako třeba Hu-tu-tu-tu, kdy fakt nejde o
branky, body ani vteřiny. Máme to už za ty roky „vymazlené“ do detailů, včetně názvů skupin, ve
kterých nastupovaly děti na disciplíny (kormidelníci, provianťáci, trubadúři, ranhojiči, hvězdářky,
lučištnice, navigátorky, průzkumnice). Všechno dobře dopadlo, sluníčko nás neusmažilo, bouřky se
vyhnuly, medaile potěšily. Děti byly zaplaveny diplomky a byly šťastné. A některé se radují
z maličkostí: „Ta sprcha je tak skvělá. Sem jsem se dneska těšil ještě víc než na maraton.“
Ve středu jsme mimo jiné zaznamenali, že mezi táborníky klíčí láska a nevyhýbá se ani tvrďákům.
„Tobě se líbí Štěpánka, že?“ „Jo. A já jí taky.“ „A to si ji i vezmeš?“ „Asi ne, já tady mám ještě tři.“
Anebo z druhé strany: „Já to nikdy nepochopím. Proč je ten Kuba tak hezkej. Kdyby byl jen o pár let
mladší, já bych si ho hned vzala.“
V družině Rípčípů čas od času praktikují aktivitu kladení blbých otázek. Děti prostě mohou klást
jakékoli otázky, v podstatě ve snaze položit tu nejblbější. Překvapila otázka, proč nosíme kalhotky
nebo jiné spoďáry, kterážto vlastně vůbec není blbá (stejně jako nošení spodního prádla není
pohříchu mezi táborníky samozřejmé). Děti si na ni také samy odpověděly: abychom neměli mokré
kraťasy. V družině Lucinek zas při výletu děti směly pomáhat při zkrácení vlasů vedoucí Marty.
Mariana zpětně litovala, že takovou operaci dělali na výletě – vždyť by se na takovém stříhání dala
postavit nějaká z táborových scének. Ale stalo se. Píšeme vám to na vysvětlenou pro rodiče, až
nebudou věřit svým očím a dětem, které přivezou domů nějaké ustřihnuté vlasy: ano, patří skutečně
milované vedoucí a ano, poskytla je dobrovolně. A do třetice, v jiné družině je pochybnost, jaké i/y se
píše ve slově „babi“, hojně užívaném v dětských dopisech. Dokonce to řešili na družinové modlitbě.
Ale na druhou stranu, kterou babičku pohorší, až dostane dopis nadepsaný „ahoj baby“.
V noci na čtvrtek poprvé zapršelo, s pompézní bleskovou předehrou (někdy je lepší tyto efekty
nevidět, což ale z Jericha od táborového ohně nebylo možné). Taky zážitek, který měly děti v ceně.
Kdyby nepřišlo nic horšího, bylo by to bájo.
Díky za ty dopisy a pohledy, které už došly a potěšily. Diplom patří i vám. Jste dobřřří, máme vás rádi.
PS: Vyhlašujeme ještě jednu disciplínu. Na tu s dětmi nestačíme. Na konci tábora budeme bourat většinu stanů a velmi oceníme pomoc šikovných rodičů. Pokud můžete přijet a přiložit ruku k dílu, budeme vám vděční. Více info v emailu od kapitánky Bety.
