Začali jsme čtvrtečním slavením poslední večeře Páně, po které se z kaple stala Getsemanská zahrada a my jsme při společné adoraci mohli spolu s učedníky bdít a modlit se. V pátek odpoledne nás čekala krásná modlitba křížové cesty, která nám mohla přiblížit Kristovu poslední cestu, a to i díky tomu, že nás vedla k poslednímu zastavení taky na kopci s krásným výhledem do okolí – tedy na Vitaňák. Při troše představivosti se člověk mohl cítit jako na Golgotě. Velkopáteční obřady a adorace u hrobu zakončily tento postní a tichý den. Sobotní vigilie byla opravdu nádherná. Slavit radostně vzkříšení ve společenství kamarádů je to nejlepší, co tady člověk může zažít. Skvělé bylo, že se každý z nás mohl zúčastnit přípravy všech obřadů, a tak jsme nebyli jen návštěvníky kostela, ale přímo těmi, kteří četli písmo či přímluvy, zpívali žalmy a jiné písně. Bylo opravdu
krásné poslouchat čtyřhlasý zpěv Aleluja, který opravdu připomínal chvalozpěv andělů. Po vigilii jsem se všichni za zpěvů aleluja přesunuli na naše tábořiště, kde o. Jarek prosil o požehnání tomuto místu a táborům, které se tady bodu konat a všem, kteří na nich budou. Večer jsme zakončili hodováním a zpíváním v sednici. Nedělní liturgie dokonale završila naše slavení Velikonoc a odpoledne jsme se již plně ponořili do lidových tradic, které k Velikonocům taky neodmyslitelně patří (viz níže). Po celou dobu jsme se také pravidelně spojovali s celou církví modlitbou breviáře a každý den nás čekalo několik inspirujících povídání s o. Jarkem, který nás celým setkáním provázel, za což mu patří obrovské díky.
V pondělí za námi přijel i o. Josef, s kterým jsme slavili mši svatou, po které jsme se již začali rozjíždět do svých domovů.
Letos jsme měli možnost poprvé zažít i pesachovou večeři, která byla nejen velmi chutná, ale zejména jsme si konečně mohli přestavit, jak taková večeře, na kterou slyšíme odkazovat při každé mši svaté, vypadala. Tato večeře ale nebyla jen samotným jídlem, především byla, jak to vychází z židovské tradice, velkou chválou Hospodina za úrodu, vyvedení z Egypta a další skutky, které vykonal.
Celkově musím říct, že se nám zde podařilo vytvořit krásné společenství, ve kterém jsme mohli oslavit tyto nádherné svátky. Nakonec zbývá jen pochválit Domču a Vojtu za to, že se přípravy velikonoc chopili a tuto akci se jim podařilo tak pěkně zorganizovat.
Kromě zážitků ze slavení liturgie máme i zážitky jiné:
Když jsme ve středu přijeli, hráli jsme seznamovací hry a pak jsme se šli uložit. Ale to byl jen začátek! Hned ve čtvrtek ráno jsme v sukýnkách, kraťasích a s deštníkem přiběhli na rozcvičku…Bohužel jsme zde byli sami. Společně jsme se shromáždili u dopolední hry, podobné mobilní hře Tetris. Skládali jsme tvary do tabulek tak, aby vše sedělo. Taky byla krásná mše s o. Jarkem a večerní adorace. V pátek jsme se vypravili na vyrábění přírodních křížů a odpoledne na křížovou cestu. Sněžilo! Pořád a dokola. Dál následovala mše a krátká adorace. Sobota byla vyloženě chystací den, uklízeli jsme, připravovali tácy a malovali vajíčka. Večer ale byla pesachová večeře. Byly to macesy - nekvašené chleby, karpas - kořenová zelenina, charoset – která chutnala jako náplň do štrůdlu, vajíčka a vinný mošt. Ale Židi to mají docela zajímavý a dobře jsme se bavili. Následovala vigilie: 7 čtení, 7 žalmů a obnova křtu. Na konci jsme zpívali a 
šli jsme ven s monstrancí vpředu. Po ranní mši v neděli (když jsme všichni byli unavení po sobotní noci) byla sladká snídaně. Spousta požehnaných beránků, mazanců a vajíček. Mňam! Odpoledne jsme hráli aktivity a v podvečer byla hra ve tmě v budově. A konečně pomlázka! Letos museli kluci zpívat koledy, vozit slečny na saních a gentlemansky je doprovodit k vánočnímu stromečku. Moc jsme si to užili. Viki dokonce upekl dort! Pak už jsme jen sbalili spacáky a odpelášili domů.
Martička Kozlíková a Maruška
