Po dlouhém a hektickém balení (na poslední chvíli) jsem konečně po roce dorazila na Ameriku. Svítilo slunce
a nás čekají úžasné dva týdny. Přivítala jsem se s přáteli a najdnou... Můj kufr? Kde je? Tati? Kam si ho dal?? Ne... Je doma.
Tatínek vypadal tak, že vyskočí z kůže a vrátí se zpět (nebo možná i vyskočil a zas naskočil zpět, jenže já si toho nevšimla, jelikož to byla fakt rychlovka). Mlčky nasedl do auta a kamsi odjel. Opravdu nevím, co se stalo během jeho jízdy a ani jsem se s ním pořádně nerozloučila, ale můj kufr (loďák) na mě čekal v obýváku. Když jsem šla na modlitbu, našla jsem ho tam.
Anežka, Sýkorky
