Klasická dramatická křivka se nekonala

Pondělní večerní program stojí za zmínku, přátelé. Tak se pohodlně usaďte…

Jak tak znovu a znovu již řadu let procházíme příběhy, se kterými pracujeme na Jitřence, nacházíme nové a nové detaily. Tak letos jsme se rozhodli rozvinout motiv ohlodaných kostí rytíře z Nemanic, které byly v hladomorně hradu Hrůzova, kde i princ Jiří nějakou chvilku pobýval. Princezny Jitřenku a její sestru navštíví jejich kamarádka Marta a pozve je na benefiční koncert pořádaný, aby se vybralo na výkupné pro prince z Nemanic. („Ještě pořád v té hladomorně tvrdne, chudák. Kdysi se o tom hodně psalo v Hesperijském kurýru. Ale peníze zatím nikdo nezaplatil.“) Hle, přehledná legenda pro večerní kulturní program, který máme v plánu. Skutečnost nás samotné překvapila.

Koncertu předsedala právě Marta, a pak Zdiska, která hrála milionáře z Ameriky, který se rozhodl přispět obrovskou sumou, pokud budou výkony dobrovolných umělců – táborníků – opravdu kvalitní a krásné. Zdiska mimořádně vtipně výkony dětí a družin komentovala, od pohledu byla nechutně bohatá a průběžně přihazovala na počítadle kuličky – co jedna, to prý miliónek.

Nechci děti podezírat z mamonu, ale zkrátka daly do svých čísel všechno. Večer zahájila Družina princezny Jitřenky písní „Dobrý den“. Fénixova dužina nachystala pásmo lidových písní. Program o původní délce 25 minut se nám podařilo s nimi usmlouvat na tři minuty. V nich nás naučili, že některé lidové písničky lze zpívat i zároveň. Dobromilové nacvičili smyšlenou scénku ze života družiny, kterou zakončila píseň Statistika. Pak následoval „Myší speciál“ Chrabrých myšáků. Z písničky Na tý louce zelený udělali v podstatě pantomimu a moc nás to bavilo. Klub hesperijských filatelistů dodal do programu klavíristu Ondřeje. Pak spolu s Ajaxovou družinou předvedli krásně adaptovanou píseň Vždyť víš. Maruška coby princezna Jitřenka zpívala o tom, že K životu na zámku má jednu poznámku, a po celou dobu nehnula ani brvou, ačkoli jí komár seděl uprostřed čela. Zdiska coby americký milionář a mecenáš koncertu hrála na housle tak usilovně, až smyčcem drhla o svůj stylový klobouk. Rytíř Vojta pak válel na piano nějaký hustý swing.

Pak měl přijít zlatý hřeb večera – nějaká fakt super hudební taškařice od vedoucích. Americký mecenáš je dosavadním průběhem koncertu nadšen a vypisuje šek na závratnou sumu. Dále ohlásil, že v našich řadách již našel hudebníky pro orchestr ve své nové show na Broadwayi a zbývá ještě vybrat zpěváky. Vyhlásili jsme proto konkurz na nejlepšího zpěváka, do kterého byli vybráni tři starší táborníci. Měli se pokusit zazpívat za doprovodu orchestru píseň Drak od Zemské brány a vyhrál by ten, který by vydržel nejdéle a nejčistěji. Nastupuje orchestr: trubka Wapi, velký buben Evžen, malá trubka Mariana, nejmenší trubka Bety, basa Matěj, svázané flétny Vojta, druhé housle Kateřina a další a za kytarou mistr Álí. No, pointa byla v tom, že po zapískání úvodu do písničky Drak od Zemské brány spustí orchestr naprostý zvukový chaos a jde o to, aby se soutěžící aspoň chvíli udržel v melodii. Každopádně kravál. Celá taškařice končí podle scénáře: Milionář přijde, znechuceně roztrhá šek a řekne, že celý koncert je fiasko a žádné peníze nedá. Mělo to dávat smysl, protože tím zůstane motiv výkupného pro rytíře z Nemanic také pro zítřejší olympiádu (benefiční  rytířský turnaj).

Nápad jistě dobrý. Výsledek už ale nebyl tak skvělý. Snad proto, že měly ten šek před očima, snad z nějaké ušlechtilejší pohnutky, zkrátka děti naprosto pobouřilo, když byl šek roztrhán. Zavládlo úplně zděšení. Vedoucí museli rychle z pódia. Sotva čtvrtina táborníků zaznamenala Álího „voči, voči“ – i náš bard se rychle klidil. Celý podnik pak zachránila Bety, když připomněla, že k sehnání prostředků na vykoupení rytíře se zítra může uskutečnit rytířský turnaj, jak to původně navrhovala princezna Jitřenka. (Druhého dne na nástupu pak odměnila soutěžící zpěváky a dále již nikdo ten fundraisingový debakl nepřipomínal.) Každopádně děti stále opakovaly, že to se nějak nepovedlo. Máme jim co vysvětlovat.

I někteří vedoucí byli poněkud v šoku. Uvaděčka koncertu Marta si nedočetla scénář až do konce a do poslední chvíle se snažila šek zachránit. Na poradě večer jsme se nemohli shodnout, jestli to tedy byl nebo nebyl dobrý nápad. S rytířem Matějem jsme si přeříkávali schéma antické tragédie a rozebírali, proč to vlastně nezafungovalo. Jiný vedoucí upozornil, že děti dávaly v poledním čtení překvapivě pozor na příběh a upozornily jej, že rytíř z Nemanic už je přece mrtev, když byly v hladomorně jen jeho vybělené kosti. Zvažujeme zařazení scénky o repatriaci jeho ostatků. Nebo se to možná hodí na odvahu. (Při zahajování Jitřenky nás Viky varoval, že klasická světýlka na odvahu se už loni ztratila a jsou k dispozici jen nějaký blikavý „na hrob“.)

Článek raději není podepsán

 

 

Ostatně přesvěěčte se na vlastní oči na ZÁZNAMU Z KONCERTU.