Cesta za povolením je trnitá

Když už cestovat, tak legálně.

Třetí táborový den nám začal jako obvykle. Po budíčku a rozcvičce následovala osvěžující tůňka, úklid a prohlídka stanů, snídaně a nástup. Po slavení mše svaté konečně začal dopolední program. Někteří ještě dodělávali kritérko ze včerejška, jiní se po hlavě pustili do plnění orlích pírek. Mé družníky asi nejvíce bavilo pírko Horolezce, Zálesáka, Obratnosti nebo Síly. Každý zkrátka plnil to, v čem vyniká nejvíce nebo čemu rozumí. Po výtečném obědě (skoro se nám nechtělo odcházet od stolu, jak nám chutnalo) jsme se odebrali na odpolední volno, kdy jsme si trochu odpočinuli.

Ze scénky na rychlém nástupu jsme se dozvěděli, že potřebujeme získat povolení k vycestování. Nedalo se nic dělat, tak jako všechny družinky i my jsme vyrazili na cestu. Naštěstí jsme nikde nezabloudili a užili jsme si spolu hodně zábavy! Povídali jsme si, takže jsme se o trochu lépe poznali, hráli jsme hry a obdivovali místní krajinu. Nejvíce nás bavila šiškovaná, u které jsme se hodně nasmáli. Celých 8 kilometrů nám uteklo jako voda. Na závěr se nám podařilo získat i potřebné povolení a mohli jsme se odebrat do tábora. Tam nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Naši nepřátelé napadli tábořiště, Nacistické Německo obsadilo zbytky Československa. Všude se váleli trosky. Myslím, že nás tu v dalších dnech čeká hodně práce.

Za skupinu Srnců, Jan Marek