Pštrosi alias formule. Asi nejnáročnější hra tady, co se týče běhání. Hraje se každoročně. Tedy aspoň i minulý rok se hrála. Šlo o test. O test, ve kterém se mělo ukázat, jak dobře bychom se zvládli postarat o svého pštrosa. Byli jsme rozděleni po družinkách v jedné řadě na fotbalovém hřišti. Jednotlivé „boxy“ byly rozděleny páskami. Na druhém fotbalovém hřišti byl jakýsi ovál, okolo kterého se běhalo. Pár tyčí zabodaných do země obvázaných páskou. Každá družina dostala na provázku ocas z peří a na gumě ptačí oči se zobákem. Cílem bylo naběhat co nejvíce koleček. Z každé skupinky mohl běžet vždy jen jeden. Musel mít okolo pasu provázek s peřím a na hlavě umělé oči se zobákem. V každé družině byl vedoucí, jenž to zapisoval. Abychom neběhali stále dokola jak hlupáci, tak to vylepšovala Járova trubka. Když zatroubil jednou, vyběhly všechny klučičí družinky a běžely na různá stanoviště. Každá družina na jedno. Když zatroubil dvakrát, vyběhly všechny holčičí družinky. Jára troubil po pěti minutách. Když byli kluci na stanovišti a už vybíhaly holky, tak to kluci nestihli splnit a běželi trestné kolečko kolem stanů- tím ztratili čas na obíhání koleček. A samozřejmě i obráceně. Ale na druhou stranu, když jsme úkol splnily dříve, vrátili jsme se dříve do „boxu“ a pokračovali jsme v kolečkách. Aby se na stanovištích nečekala řada, čas nás totiž neúprosně tlačil. Každý vedoucí měl rozpis kam má svoji družinu poslat. Na jednom stanovišti nám ukázali asi patnáct věcí, které jsme si měli během dvou minut zapamatovat. Všechny věci byly čistící prostředky. Pštrosí hygiena na prvním místě. Pak jsme měly chvilku na sepsání těchto věcí. Na dalším stanovišti jsme měli přenést jednoho družníka tak, že jsme se mohli dotýkat pouze určitým počtem nohou nebo rukou. Takhle jsme museli ujít asi deset metrů. Dvakrát. Na třetím stanovišti tři družníci nebo družnice seběhly pod slalomek a nabrali do injekčních stříkaček vodu. Očkování pštrosů. Pak tito tři vyběhli zase nahoru a stříkali tuto vodu na čtvrtého člena družinky. Ten měl na břiše nakreslené kolečko a stál asi pět metrů od nich. Pokud se ti tři nestrefili, úkol zůstal nesplněn. Na čtvrtém stanovišti bylo asi deset metrů od nás šestnáct kartiček. Čtverec čtyřikrát čtyři. Dostali jsme papír a tužku. Jeden běžel, odkryl jednu kartičku, doběhl zpět a do naší nakreslené tabulky zaznamenal obrázek. Úkolem bylo zjistit, co pštros nejí. Každé jídlo tam bylo dvakrát. Kromě dvou surovin. Ty jsme měli odhalit. Bohužel tento úkol byl dost časově i orientačně náročný, takže jsme ho nesplnily. U dalšího vylezl jeden poslepu na lezeckou stěnu. Dostal deset kelímků s vodou a lil je dolů. Dole stál další s prázdným kelímkem. Háček byl v tom, že oba měli zavázané oči. Jeden lil a druhý chytal poslepu. Zbytek družiny mohl držet ruku „chytače“, nicméně se nesměl dotýkat kelímku. Úkolem bylo naplnit spodní kelímek.
Poslední dvě stanoviště jsme s holkama nestihly, nicméně vím, že u jednoho bylo cílem druhého celého zavalit pískem. Parádní, ačkoliv náročná hra.
Anna Drápalová (Lasičky)
