Už v poledne jsem věděl, že přijedeme pozdě. Se vzrůstajícím počtem žen v týmu dramaticky vzrůstá pravděpodobnost pozdního příjezdu. Naštěstí jsme nebyli poslední a ve slunném podvečeru jsme se zase po roce vítali, zdravili a objímali s ostatními rodinkami. Zopakovali jsme si jména, případně věk dětí, pochválili se, jak dobře po roce vypadáme a už tu byl signál k nástupu. Při něm opět na táborovém náměstí ožily družiny Srnců, Kamzíků, Veverek, Racků, Jelenů, Žabek, atd. jako za starých táborových časů. Jen trošku v komornějším počtu než předchozí léta. Zdravíme na dálku všechny, kdo tady letos nejsou s námi a vzpomínáme na ně! Vzpomínání bude ostatně i náplní letošních „Rodinek“, protože místo, kde se s radostí scházíme, má opravdu bohatou historii. Těšíme se, že ji společně budeme odkrývat a vlastně i tvořit. První táborový večer jsme tradičně strávili jak jinak než u táborového ohně. Balit do dek a teplých mikin jsme se letos opravdu nemuseli:-)

Coufalovi z Olomouce