Čtvrteční hra na celé odpoledne s cílem zachránit Diega. Diego putoval od pyramid do Španělska a cesta byla tak moc namáhavá, že padl vysílením. Mohl ho zachránit pouze čaj z pěti vzácných bylin. Ukázali nám mapy. Mapu pěti cest, po kterých jsme se museli vydat, abychom Diega zachránili. Každá z cest byla označena fáborky různých barev. Vždycky jsme se rozdělili na půlky. Samozřejmě ve družinkách. Zhruba uprostřed každé cesty byla babka kořenářka, která nám za pomoc jí tuto potřebnou bylinku vydala. Když jsme se vydali po růžových fáborkách, museli jsme plnit úkol již po cestě. Dvě skupinky v rámci družinky, co si šli naproti. V každé této skupince byl člen s šátkem na očích – slepec. Další, navigátor, dal okolo slepého švihadlo neboli opratě. Těmi mohl navigovat slepce. Beze slov. Střetli jsme se u babky, která poslala jednoho ze slepců za prostěradlo. Ten si vybral jednu vyrobenou kytičku a popisoval ji přes prostěradlo. Zbytek skupiny se pokusil podle získaných informaci zhotovit co nepřesnější repliku. Dostali jsme krepáky, vatu, špejle a spoustu dalších věcí. Pak nás poslala za svým zahradníkem pro tu bylinku. Zahradník nám ji ale nechtěl dát zadarmo. Na zemi byla vytvořená cesta z lan. Cílem bylo projít, nebylo to však jen tak. Musel projít slepec a navigovat jsme mohli pouze s pomocí píšťalky. Museli jsme so dohodnout různé navigační signály. Například dvě písknutí krok doprava atd. Po zvládnutí tohoto jsme získali další bylinku a mohli jsme jít na další trasu. Po žlutých fáborcích jsme došli k holčičí tůňce, tam jsme s každá skupina vylosovali jedno zvíře a pantomimou jsme si ho navzájem předvedli. Naše družinka si vylosovala slepýše a ježka. Vždy jsme to stihli asi do pěti vteřin. Poté jsme konečně mohli jít za druhou babkou kořenářkou. Ta chtěla, abychom se dostali do jejího imaginárního domečku. Bohužel se jí rozbily dveře, takže jediná cesta byla oknem. Ty dveře totiž nešly otevřít. A teď k tomu oknu. Vlastně to byla jenom pneumatika uvázaná na lanech mezi stromy. Celá družinka musela touto pneumatikou prolézt. Poté si musel jeden člen této družinky lehnout, další člen přes něj přelezl a opět si lehl na zem. Takhle jsme museli vytvořit „cestu“ o pěti lidech. Přelézt musela opět celá družinka. Na cestě zpět do tábora nás čekalo nepříjemné překvapení. Hejno vos. Jedna družnice omylem hopla do hnízda. Vosy poštípaly dvě družnice. Jedna teď má chudák ruku jako vrata a druhá musela odjet do nemcnice. Brzo ale již bude zase fit. Další cesta vedla k Ontárku. Tam jsme dostali udičku a chytali jsme. Na hladině plavaly dřevěné rybky. Každý musel vylovit jednu, avšak babce kořenářce stačilo donést jednu rybu za celou družinku. Poté jsme museli splnit další úkol. Asi na pěti kládách byla deska. Na tu se celá družinka naskládala a dostala tyč na odrážení. Cílem bylo nestoupnout na zem a posunout se asi o deset metrů. Šlo o princip se vždy o kus posunout a poslední kládu dát na první místo. Po splnění tohoto jsme opět dostali bylinku. Na předposlední cestu jsme dostali florbalky a tenisáky. Do každé skupiny jednu florbalku a jeden míček. Každý ze skupinky se do míčku strefil pětkrát a pak folrbalku předal dalšímu. Po cestě jsme se museli strefit do nory a následně si vylosovat obrázek nějakého hlodavce, když jsme se potkali s druhou skupinou, museli toho hlodavce pojmenovat. Dostali jsme poté takové půlroury s míčkem. Z těchto polorour jsme udělali trasu pro míček, s kterým jsme prošli slalomek mezi stromy. Ten první po poslání míčku šel na konec, a takhle mohla řada pokračovat. Po poslední cestě jsme poznávali obrázky ptáků. Vylosovali jsme si azimut, který nás nasměroval k určitému stromu. Na každém stromě byla kartička s nějakým opeřencem. Druhá skupina tohoto ptáka pojmenovala. Poté se celá družina musela dostat přes pomyslnou propast – tři žíněnky. Zhoupli jsme se na laně a se získanou bylinkou jsme se vrátili do tábora. Teď jsme už konečněm ěli bylinky, cíle to nestačilo. Stále to nebyl čaj, kterým bychom mohli Diegovi pomoci. Dostali jsme kotlík a tři sirky. Úkol – uvařit čaj. Postavili jsme i z cihel ohniště a posbírali větvičky. Zapálili oheň, donesli vodu, kterou jsme nalili do kotlíku a začali jsme vařit bylinky. Jakmile byl celý kotlík ve varu, čaj byl uvařen. Přelili jsme ho do hrníčku a donesli Diegovi, Diego byl zachráněn.
Anička Drápalová - Lasičky
