Nelinčin čtvrtý dopis

Tentokrát píše Nelinka dopis s pusou celou od borůvkové večeře.

7. července 2017

Klášterec nad Orlicí

Ahoj mami,

 

     děkuju za balík s lentilkama, kindervajíčkem, cukrovou vatou, gumovýma medvídkama, sušenkama, žížalkama čokoládou a s kartáčkem na zuby. Bylo to moc dobré. Vedoucí poslouchám, na noc si dávám teplé ponožky, jaks mi psala, a v plavkách jsem spala jenom jednou. Tajně. Ale už jsem to pyžamo našla.

 

     V noci byla pořádná bouřka, ale já jsem se nebála. Možná jenom trošku. A  vůbec jsem si nemyslela, že nám uletí celta. Řekla bych, že uletěla a nějací hodní skřítci chodící v trávě nám ji zase do rána opravili. No, to se mi asi jenom zdálo. I když o kom jiném by byla každé ráno ta písnička?

 

     Dneska jsme vyráběli takové speciální družinkové prapory. Jakože jeden prapor pro celou skupinku. Protože jsme holky, šlo nám to moc hezky. Vedoucí říkali, že se to povedlo i klukům, ale tomu já asi nerozumím. Při tvoření jsme vymýšleli úkoly na družinkové klání. To znamená, že se dvě družinky utkají v úkolech, které si navzájem napíšou na papírek. Maruška musela co nejrychleji oloupat a sníst cibuli, společně jsme vymýšlely básničku a Káťa lovila kousek čokolády v mouce. Pusou, takže byla celá bílá.

 

     Po kondičkách nebyl růženec, jako skoro vždycky, ale takové povídání. Já a ostatní nejmladší táborníci jsme se sešli v kapli. Bavili jsme se o tom, že Bůh je jeden a přitom může být s každým. Takže je tady s náma, i s tebou doma. To je dobré, že? A víš, jak je ta pohádka o tom, jak jim došla sůl? A na konci je nevysypatelná solnička. Tak Bůh je přesně taková solnička, která se nikdy nevyprázdní. Prostě Boha potřebujeme jako sůl. A  pak se Vojta ptal na dinosaury. Verča říkala, že je dobré, že Bůh stvořil lidi až po nich, protože by nás jinak zašlápli. Prostě je to borec, má to dobře promyšlené.

 

     Dopoledne na nástupu Jára říkal, že k večeři budou blbouni, ale nikdo nevěděl, co to znamená. Doopravdy byly borůvkové knedlíky, takže to je asi jenom nějaký pražský výmysl. Ale moc mi chutnaly! Fronta na přidání vedla až za Olymp, to je Vikiho místo.

 

     A víš co? Zítra bude olympiáda! Nejvíc se těším na skok do tůňky, protože Jára říkal, že je to super dispiclína.

 

     Dobrou, Nela.