Pospícháme s Diegem zpět do Španělska. Cesta je velmi daleká. Mudrc nám před odchodem zpět proto dal přesýpací hodiny, díky kterým prožíváme vše dvojnásobně rychle. Dva dny v jednom na Americe! Heslo dne: "Nestíhám, nestačím, nestihnu to, nesvačím." Trojkaři zavírají tetno článek, aby se neochudili o vlastní zážitek, ostatní s chutí hltají písmenka dál.

Vstali jsme, šli jsme na rozcvičku, urychleně do tůně, rychlá kontrola pořádku, snídaně. Zatím to vypadá jako každý jiný den. Najednou se ozval první signál na nástup, který zazněl neobyčejně rychle. Ani jsme nemrkli a už druhý a třetí signál! Každý rychleji a rychleji ve velmi krátkých intervalech! Teď už stojíme na nástupu, rychle se vytáhne vlajka. Každá věta na nástupu byla rychlá. A… rozchod! Šli jsme na mši sv. A po mši? Čím dál zvláštnější! Pomodlili jsme se Anděla Páně, jako kdyby bylo poledne. Vždyť to se modlíme před obědem. Všichni dostali pokyn, aby si donesli ešusy. Vážně oběd? Na svačinu (oběd) jsme dostali broskev. Po „obědě“ bylo družinové volno, aby se mohly nacvičovat scénky k dalšímu brzkému táborovému ohni. Čas běží. Uplynul už skoro další den. Jdeme na večeři (oběd), kdy nám tety z kuchyně uvařily rajskou. Den pokračuje nástupem, kdy jsou staženy vlajky a máme za úkol uklidit si spacáky, zašněrovat stany, lehnout si a spát, vždyť brzy zazní večerka. Odpolední volno = hluboká noc.

Asi po 30 minutách spánku slyšíme budík. Všichni běžíme do tůňky. Hraje nám k tomu skvělá hudba. Když jsme konečně nahoře, podruhé „poprvé za dnešek“ je kontrola pořádku, snídaně, „ranní nástup“. Jen ta mše nebyla dvakrát. Po nástupu šli táborníci hrát spoludružinové hry. Jako každý den byla kondička, večerní volno, večeře a za dnešek už „4. (2.) nástup“. Den jsme zakončili hrou, která se týkala Braillova písma. Protože jsme oslepli kvůli mraku písku, který se dostal až k nám, museli jsme se ho naučit, abychom se měli jak dorozumívat. Vyčistili jsme si zuby a šli spát.

Praktikantka Kristýna