V úterý jsme se vydali na pouť k Bráně milosrdenství v Králíkách. Den začal obvyklou rozcvičkou a otužováním v tůňce při poslouchání písniček z táborových reproduktorů. Následovala snídaně, abychom se posilnili na cestu, ale bohužel bez našich milých rádců a podrádců, kteří vyrazili už o den dříve. Ti totiž šli pěšky celou trasu z tábora až do Králík, zatímco ostatní jeli část cesty autobusem. 

Po snídani jsme stihli rychlý nástup, rozdělili se do skupinek podle věku a už jsme spěchali pod kopec, kde na nás čekal autobus. Skupinu starších, ve které jsem byla, dovezl pan řidič do Mladkova, odkud jsme šlapali po svých. Doprovázeli nás dobří vedoucí, kteří nás vedli a povzbuzovali po celý čas pouti. Na první přestávce pro posilnění nám Minnie řekla krátce o milosrdenství. Když jde někdo za Bránou milosrdenství, měl by o ní přece něco vědět. Další úsek cesty jsme drželi orlí pírko žízně, které jsme všichni vydrželi. Po poledni jsme se zastavili na modlitbu Anděl Páně a pokračovali dále. Vyšlápli jsme pár kopců a na vrcholku jsme slavnostně ukončili nepití v pozadí s naším cílem.

Za zpívání písniček, aby nám cesta rychleji utekla, jsme došli do města Králíky a zbýval nám už jen nejposlednější krpál, na kterém se tyčil kostel zasvěcený Panně Marii. Nahoře jsme se konečně všichni sešli a společně slavili mši svatou. Za zvuků kytary jsme zazpívali jeden z našich letošních hitů, písničku „Milosrdní“. Nakonec jsme všichni prošli Bránou milosrdenství a ejhle, zázraky se začali dít. Dva poutníci nám předali archu úmluvy, jejž jsme měli za úkol dovézt zpět do tábora. Také k nám přijelo občerstvení v podobě auta s barely šťávy a sváčou. No neříkejte, že to není jako zázrak: Aspoň pro nás to tak určitě bylo. Pak už nám jen zbývalo sejít krpál dolů, měli jsme prostor pro nákup a čekali na autobus, který nás šťastně dovezl pod tábor. Nahoru jsme došli zpívaje mariánké písničky, všichni živí a zdraví a plní zážitků z krásné pouti.

Kristýnka Šimůnková (Lasičky)