Brejlovo písmo, skvělá hra. Po celém táboře bylo asi sto kartiček. Na každé kartičce bylo číslo a obrázek. Třeba číslo čtyři a srdíčko. To znamenalo souřadnice. Samozřejmě nechybělo na kartičce ani písmeno pro slepce. Třeba tři tečky pod sebou. Tyto tři věci jsme si museli na chvíli zapamatovat. Abychom znali písmenko ukryté v tečkách, museli jsme běžet nahoru nad volejbalové třiště pod cimbuřím, kde byla vypsaná abeceda. Třeba že dvě tečky v uhlopříčce jsou L. Myslím, že nejsou, už si to nepamatuji, ale jen na vysvětlenou. Takže pod cimbuřím jsme najednou znali to písmeno. Teď jsme si pamatovali třeba: „dvě, trojúhelník, A.“ Potom jsme běželi do salónu, jídelny, když je škaredě. Tam nás čekal papír s mřížkou. Vodorovné znaky a svisle čísla. Do ní jsme zapsali zjištěné písmeno. Úkol byl rozluštit zprávu skrytou v tabulce. Háčků to ale mělo spoustu. Prvním byli vedoucí. Jak jsme všichni chodili a snažili se držet v paměti znaky, písmena a čísla, oni nás mohli kdykoliv zastavit a ptát se nás na různé otázky, přikázat nám dřepovat nebo třeba chtít po nás říct jim nějakou básničku. Prostě se nás snažili splést. Šlo jim to na výbornou. Dalším háčkem bylo, že jsme pořádně nevěděli, co je už vyplněné a co ne. Byl to souboj družinek, ne jednotlivců. Takže se téměř stále stávalo, že jste si něco pamatovali, a když jste došli k papíru, bylo tam už toto písmeno vyplněné. Nebo tam bylo úplně jiné písmeno. Za to mohli úspěšní vedoucí- zamotali nás. Bylo to zábavné pozorovat, jak se ostatní vztekají s tím, že se jim to stalo třeba už po páté, ovšem jenom do doby, než se to nestalo i vám. To už tak vtipné nebylo. Ale dalo se to čekat. My, lasičky, jsme třeba neměly žádnou taktiku. Jako že by třeba každá měla část tábora, tak že jsme takhle ztratily zbytečně spoustu energie a času. Řekla bych ale, že žádnou taktiku v tom nehledal nikdo. Prostě se každý snažil na 100% a nezastavoval se. Jen tak se dalo zvítězit. Hra byla omezená časem, takže když se zatroubilo, nemohli jsme už zapsat žádné písmeno. Hra byla dost náročná, protože v táboře je opravdu málo rovných míst. Samé běhání z kopečka nebo do kopečka. Nicméně to všechny bavilo a vím jistě, že kdybychom tuhle hru hráli znovu, všichni jsou nadšení.
Anna Drápalová (Lasičky)
