Sešli jsme se v Jerichu a rozdělili do skupin, abychom splnili tajný úkol. Zavázali nám oči a vyrazili
jsme. Šli jsme kus cesty, až jsme dorazili na louku a chvíli tam seděli. Za nějakou dobu za námi přišel
vedoucí a vysvětlil nám, v čem spočívá další úkol. Chytli jsme se za ruku s nějakým jiným táborníkem a
měli jsme ho vést zadaným směrem určitý počet kroků. Když jsme došli, pomalu si nás začali odvádět
strmým kopcem dolů. Poslepu jsme nahmatali provázek a šli jsme podle něj a najednou před námi
bylo něco divného, zprvu se to zdálo jako člověk oblečený v něčem jemném a chlupatém, ale po chvíli
jsme přišli na to, že to je smrček a na něj je to oblečení položené. Obešli jsme jej a pokračovali dál.
Cítili jsme, že jdeme po nějaké desce, za pár kroků se s námi zhoupla. Dalším překvapením bylo něco,
co připomínalo závěs. Byly to zavěšené provázky a šátky. Dál jsme už šli jen rovně a z ničeho nic nás
kdosi chytil za nohu. Když nás pustil, mohli jsme jít dál. Byl to jen kousek od toho asi nejhoršího
úkolu, který nás čekal. Rukou jsme sáhli do kýble se studenou vodou a vylovili jsme slizkou věc,
kterou jsme měli sníst! (Bylo to želé, ale nešlo to hned poznat.) Pak už jsme jen šli kus cesty poslepu
za ruku s vedoucím, který nám po chvíli sundal šátek a poslal do Vigvamu a spát.
Barča K. (vedení)
