Zápisky velitele - třináctý táborový den

Kdo může dát svůj koláček a jedno z bílých vajíček? - Jednu jedinou slzičku pro Janu! Jednu modlitbičku pro Janu! Aspoň jedinou vzpomínku pro Janu! - Já nemám žízeň ani hlad, jen svíčičku chci obstarat a Svaté Panně k nohám dát. - Já budu ta svíčička. Ten čistý plamen přijímám.

Informace k odjezdu na třetí běh

Blíží se zahájení třetího běhu. Co dělat, abyste jej neprošvihli? Čtěte

Zápisky velitele - dvanáctý táborový den

Zabránit jabloni, aby nekvetla, to by mohl chtít jen prohnaný bídák. Anebo zabránit třešni, aby neurodila celou hromadu krásných třešniček. A když Jana v měsíci máji vsedne na svého válečného koně, jen prohnaný bídák by mohl zabránit celé Francii, aby se nepohnula. Neslyšíš ze všech stran, jak pouta praskají a lámou se? Mám spoutané ruce, och, to je k smíchu. Na mne si nepřijdou! Viděli, co dokáže Jana, když má v ruce meč! Teď už chápeš meč, který mi dal svatý Michal? Ten meč! Ten jasný meč! Nejmenuje se nenávist, jmenuje se láska.

Zápisky velitele - jedenáctý táborový den

Copak jsi hluchý? Neslyšíš hlasy: Jano, Jano, Jano, dcero boží, tak už pojď! Už neříkají čarodějnice, ale Jano, moje křesťanské jméno., jak mi je dali u křtu: už ne kacířka, odpadlá a nevímco ještě, všechny ty nadávky. Říkají dcero boží! A to je krásné, být dcera boží!

Výsledky sportovních klání prvního běhu

V amerických archivech se již týden povalují výsledné tabulky sporotvních klání. Pracovití zaměstnanci se k nim prohrabali a nyní je dle archivnických předpisů umožňují shlédnout všem občanům České republiky, Spojených stanů amerických a dalším lidem, kteří mají přístup k internetu.

Zápisky velitele - desátý táborový den

Mezi šepotem slavíků slyším na nebi Markétu a podle hlasu té učinlivé řeholní sestry zhasínají líbezné hvězdičky jedna po druhé. - Stránky psané nocí, krví, lazurnou modří a purpurem mi proklouzly mezi prsty a na panenském pergamenu zbyla už jenom jediná zlatá iniciála.

Zápisky velitele - devátý táborový den

To zvoní zvony – teď v noci? - To zvoní umíráček.  - A vyzývá dobré lidi, aby se pomodlili za Janu z Arku. Zvony! Děkuju vám! Sestřičky moje! Přítelkyně! Moje hlasy, které dlouho mlčely, promlouvají teď znovu!

Zápisky velitele - osmý táborový den

Církev – kněží – co už je na světě hodno větší úcty!  - ti nejschopnější a nejučenější, všichni mě svorně odsuzují. Pověz mi, bratře Dominiku, čeho jsem se dopustila? Přečti mi, co stojí v knize!

Všichni ti velcí tohoto světa, kteří tě odsoudili, doktoři a učenci, ti všichni zatvrzele věří v ďábla, neboť nechtějí uvěřit v Boha. Ďábel, kterého jsi nenáviděla, ten prý ti pomáhal. Anděly jsi vzývala a neudělali pro tebe nic. Provinila ses před Bohem i před ďáblem, proto tě oba odsuzují. Na tuhle moudrost přišla naše Sorbonna. Takoví jsou ti slavní doktoři, jejichž radám naslouchá i papež.

Zápisky velitele - sedmý táborový den

Jano, doznáváš, že to všechno jsi učinila s pomocí ďábla? - Říkám, že ne! - Co říká? - Říká, říká, že ano! - Napište, že řekla ano. Slyš tedy, jak dospěl v milosrdenství svém tento moudrý a osvícený soud, jemuž předsedám já, k rozhodnutí vyprostit tě jasným plamenem ohně z temnot zlého ducha, s nímž ses tak zločinně zapletla.

Jeden krok vpřed a dvakrát nakouknout zpět

Táborníci jsou jako jahody. Ne ani tak červení, přece jen dbáme, aby se mazali krémy, ale každý druhý den z nich máme úrodu. Jako jahody. Ty se taky sbírají každý druhý den. Tak tedy dění na táboře viděno očima dětí.