Tak jako všechno i náš tábor je letos ovlivněn koronavirovou pandemií. Zásadní změny jsme pocítili už první den, kdy jsme se vůbec nesměli potkat s našimi kamarády z druhého běhu. Do tábořiště proto byl umožněn vstup až v pozdních odpoledních hodinách; v podstatě až po dezinfekci všeho, co budeme v průběhu našeho pobytu potřebovat. S rodiči jsme se proto museli rozloučit už na parkovišti a nahoru na Radost jsme šli v doprovodu našich milých vedoucích. I v tábořišti panovala nezvyklá atmosféra. Kde bývá normálně spousta lidí – maminek, tatínků, sourozenců či prarodičů, tentokrát postávali v hloučcích jen táborníci, kteří čekali až si je najde jejich rádce. Když jsme se všichni dohledali, mohli jsme začít s vybalováním. Letos to bylo o něco náročnější, protože nám s tím nepomáhali naše maminky, ale nakonec jsme to přece jen zvládli. Na nástupu jsme společně zahájili celý běh radostným ALELUJA a mohli jsme jít na večeři. Ve večerním programu jsme měli příležitost se skrze sadu miniher seznámit s našimi družníky a v druhé polovině jsme byli seznámeni s táborovými pravidly. Celý den se nám líbil a protože jsme po všem tom cestování byli už unavení, zalezli jsme si do spacáků k našemu prvnímu americkému spánku.
Družinka Kamzíků
