Po večerním nástupu jsme se každá rozešli na určené místo podle věku. Já jako podrádkyně, jsem šla k cimbuří. S sebou jsme měli mít šátek a být teple oblečeni. Nejdříve jsme šli kus lesem, nesměli jsme mluvit a pokaždé když pod někým křupnul klacek, tak jsme všichni museli udělat pět dřepů. Po nějaké době jsme došli na louku, kde jsme se postavili do řady s metrovými rozestupy. Měli jsme za úkol spočítat, kolik uvidíme světelných signálů na druhé straně louky. Po zhruba půl hodině, kdy jsem napočítala osm světel, jsme si zavázali oči šátkem, chytli se za ruce a šli jinam. Přešli jsme snad celou louku a na konci chůze nás posadili na zem na deku, kde jsme si mohli i lehnout. V tomto momentě šlo o to abych neusli. Já jsem so nevydržela a asi po deseti minutách jsem přešla do polospánku, takže jsem už nevnímala čas, ale po určité době nám řekli at zvedneme ruku. Po chvilce nám po jednom sundali šátky a řekli ať se jdeme zapsat do vigvamu, že jsme únavu úspěšně splnili a šli jsme po celém únavném dni spát.
