Banální, viďte. Tak proč to vlastně byl mazec? Aha, na úterek se nám trochu ochladilo. (Je typické, že když máte pařák, tak si vůbec neumíte představit, jaké to je, když to tak není. A pak, když už to tak není, tak jste rázem velmi překvapeni a nepřipraveni…)
Opatření proti zimě, která zabírají při kumulativním účinku: spustit dynamický indiánský tanec, na ruce natáhnout ponožky, na snídani mít čerstvě rozpečené rohlíky, stále dokola se ptát, jestli jedeme domů v sobotu nebo v neděli. Vedlejším efektem toho, že máte na sobě tolik oblečení, je to, že ve skříňce ve stanu skoro není co uklízet.
Toto uvádíme pro pobavení, nikoli abychom vzbuzovali katastrofické myšlenky či soucit. Prostě normální srpnové počasí v horách. Bohu díky jsme ani v úterý nemokli a všechno absolvovali podle plánu. Hřebů dne bylo mnoho, těžko soudit, který byl nej. Ten poslední pak byl večerní festival indiánské kultury všeho druhu. Skoro každá družina si připravila hudbu, nebo drama, přijel i negativní Álí, bubnovali a zpívali jsme na celou prérii. Jedna nejmenovaná vedoucí si sice připadala jako na půlnoční (mačkáte se v lavici, je vám zima, je tma a osvětlení je ostré, chce se vám spát a zpívá se Půjdem spolu – pozn. 1: na tuto melodii složili indiánskou píseň Hopiové a Nawacho, pozn. 2: Nawacho s dvojitým w jako Wapi). Ale to byl jen prvotní klam. Večer to byl parádní. Píseň Siouxů (přetextovaný Little Big Horn) uvedeme později. Vystoupení Šošonů bylo zase nezaznamenatelné: celá družina bubnovala improvizaci od známého skladatele jménem Pustil buben ze svahu a zapsal jak zněl. Vedoucí Matěj později na poradě prozradil, že jeho družiníci měli před tímto sedmivteřinovým vystoupením trému. Večer uzavřel vystoupením a flétnu poslední Mohykán.
Ba ne, lepším hřebem bylo sestavení opravdu mega úžasného totemu spojených kmenů amerických, který sestává z nějakých devíti velkých dílů znázorňujících naše totemová zvířata. Ten totem se opravdu nedá slovy popsat, jak je super. Díky Wapimu. Snad bude na fotkách. (Všichni jsme si vypnuli wi-fi, jen aby se podařilo nahrát fotky na web, tak snad, snad tentokrát už...).
Co se týká nadpisu tohoto článku: Ano, zase je tu babička, která nejdřív poučuje, a pak by chtěla, aby ji ostatní sbírali ze země. My ale víme, jak se máme zachovat… Co by to bylo za Jitřenku, kdyby nezazněla tato klasika humoru naší věkové kategorie.
A jak se vlastně máte vy? Že to nemůžete napsat, protože nemáte přístup na web? Ach, jak trapná výmluva. Na tu vám neskočí ani šestiletá jitřenka.
Howgh.
