Nejen v Riu vlaje olympijská vlajka. Středa je na Táboře Jitřenka tradičně olympijská. To znamená, že sportujeme na čas a na výkon, ve čtyřech kategoriích a v mnoha disciplínách a učíme se hrát fér a přát vítězství tomu nejlepšímu. Letos zápolili táborníci ve čtyřech mužských a ve čtyřech ženských týmech, a to podle věku: TJ Hrůzov Hladomorny, Borci od Hadí sluje, Olympijská karavana, FC Ajax Amerika, Hesperijské dorostenky, Liga proti Mračenici, Nilská pobřežní, Ať žije Zdeněk! Tedy, FC Ajax Amerika se vlastně změnilo na FC Ovce Amerika, protože „ovce“ nějak vznikly z „FC“, které část týmu neuměla pochopit, tak se z toho stal takový kočkopes… Každopádně nálada na stadionech byla výborná, povzbuzovalo se správňácky a padaly rekordy. Zvláště na překážkové dráze v sadu, která u táborníků zabodovala tak, že v zápalu boje skákali i šipky (z klouzačky). Opět jsme skončili, díky Bohu, bez vážnějších zranění. Závěrečný maratonský běh byl letos velmi náročný, neboť jsme si zaběhli Malou Ameriku (1400 m), kterou táborníci na velkém táboře běhají v rámci kondičního cvičení. Ukázalo se, že spíše než pro vavřín je pro naše táborníky lákavé běžet za ovečkou (vedoucí Marta v originálním kostýmu), takže se maraton změnil v Běh za ovcí. Výkony byly až překvapující a vůbec není pravda, že by nejmladší děti byly ty nejpomalejší.
Výsledky ve všech disciplínách byly vyhlašovány večer v Jerichu. Poučeni z loňských nezdarů, lámali jsme si my vedoucí hlavu s tím, jak potěšit táborníky, kteří holt nezískají žádný diplom za sportovní umístění. Úplně zázračně to vyřešily Bety, Bětka a Pája, které improvizovaně stvořily postavu žurnalistky Kateřiny Kadrnoškové, kterou nezapomenutelně ztvárnila Pája. V průběhu vyhlašování si postupně na stupně vítězů zvala právě určité táborníky a dělala s nimi interview. Snad se nějaký fragment dostane i do minivideí, která připravuje vedoucí Jirka. Byla to senzace, která spolu s písničkami děti tak potěšila, že i jeden táborník z Družiny prince Jiřího, který do té doby často plakal, prohlásil, že z tohoto tábora nechce už nikdy odjet. Možná ale, že za tímto úspěchem stojí i výborná večeře – boloňské špagety. Tety kuchařky vařily z o dvě kila více těstovin a přidávalo se a přidávalo. Takže na některé dospěláky zase nezbylo J. Zlí jazykové tvrdí, že dnešní čočka má tento trend zarazit.
K všednímu životaběhu ještě podotkneme postřeh ze sprch. (Vybraní vedoucí slouží jako sprchovači a dohlížejí na správné omytí všeho potřebného.) V dámských sprchách se rozvinul klientský systém – děvčata si raději o chvíli déle počkají, aby šly ke „své“ sprchovací vedoucí. No, jako u kadeřníka. Je zajímavé, že kluci to tak nemají. Nebo máme ještě chvíli pátrat, jak to je? Náš zdroj, vedoucí Ludva, totiž po chvíli přiznal, že vlastně neví, kdo k němu chodí, že všichni vypadají stejně.
Pak je tu ještě informace opravná. Včera při ukládání bylo docela chladno, tak jsme v Obýváku pátrali po teploměru, kolik že je vlastně stupňů. Zase dvanáct. Ehm, zdá se, že teploměr je rozbitý.
Až do čtvrtka to muzikanti vydrželi. Co? Nehrát písničku „Budu jako strom“. Ale dneska po mši to „prasklo“ a kapela to rozbalila na plné struny a je pravděpodobné, že do konce tábora si to ještě pořádně vynahradíme. Muzikanti jsou mimochodem opravdu skvělí a je vidět, že děti zpívají rády. Mimochodem, pro příští rok chystáme aktualizaci zpěvníku. Nicméně i ten současný, tedy s určitými mouchami, je ke stažení na webu, na stránce http://www.taborradost.cz/tabory/jitrenka-radosti/jitrenka/ . Večer chystáme muzicírování zase od dětí – koncertní soirée. Babička Evička je už teď zvědavá, kolikrát bude zase hon na ovci. ?!? Totiž, kolikrát zazní Běžela ovečka.
A proč ta panda? Že pandy rády lezou na stany, to už víme. Dnes se ale záhadně ocitly dvě pandy na vrcholku obou vlajkových stožárů. Prostě po prohlídce pořádku tam byly a černobíle svítily zdaleka. Podařilo se nám zjistit, že za to mohou vedoucí Jára a Šnek. Byli slyšeni, jak jdou sami na snídani, a jeden říká: „Teda, nechtěl bych mít dneska vlajku.“ (Myšleno službu na vytahování.) A hádejte, jak to podle rozpisu bylo? Kde to skončí, ptáme se my ostatní?
vedoucí Mariana
