Ahoj ahoj všem, kdo čtou zpravodajství z Jitřenky. Věřte, že se toho děje opravdu mnoho, ale těžko se to dá svázat do slov. Třetí táborový den jsme se vypravili na výlet, což v příběhu znamenalo nalézt kalormenské město Tašbán a vstoupit do něj a v reálu pak neztratit se po trase v labyrintu okolních lesních cest a dojít ke stanovišti s obědem a zábavnými disciplínami. Cestou jsme zjistili, že borůvek je tady pořád ještě hodně a jsou mega velké, takže k nim se ještě vrátíme. Také jsme trénovali balení a vybalování batůžků, správné chování v přírodě a spolupráci při putování v družině. Nadpis tohoto článku je hláška od Grošáků, jež má vystihovat situaci v jejich družině. Tam se situace trochu zvrhla – nejprve od vedoucích, pak i s účastí dětí – se všichni zlili obsahem svých turistických lahví, až chlupy a boty všude lítaly. Prý se jim to tak zalíbilo, že zítra musí do Orlice. Alternativně se modlí za déšť.
Je tu taky pár hlášek od Běloušů. Je to družinka spíše mladších táborníků, takže zatím pracují na hladkém zvládání programu a hlavně všech provozních pokynů. Není to legrace, aby takto malé děti zvládaly vše samostatně. Vedoucí bojují o jejich pozornost, opakují pokyny, dávají mnemotechnické nápovědy. Prý to celkem jde až do momentu, kdy se dítě dostane do stanu. Pak „se všechno rozsype“ a pokyny jako „šup na zuby“ či „kde máš hlavu?“ (myšleno spáváš s hlavou u dveří nebo na druhé straně) zůstávají oslyšeny.
Ale neztrácíme smysl pro humor. Vtip od tábornice Verunky: Jaký je rozdíl mezi koněm a česnekem? Žádný. Když se krájí, pláčete, ale do guláše zkrátka patří.
Ještě pár hlodů: „Můj brácha se Matouš nejmenuje. Já totiž žádného bráchu nemám.“ +++ „Pompo, máš už děti?“ ptají se táborníci. – „Ne, na to bych potřeboval partnerku.“ – „Tak to se přihlas do StarDance.“ +++ „A vy dva, vy spolu chodíte? A budete mít svatbu?“ ptají se táborníci. – „Ano, tak za dva a půl roku.“ – „Jo? A můžu Vám jít za sudičku?“ +++ Vedoucí usedají do kaple ke kompletáři. „Který den se dnes modlíme? Je ta slavnost…“ ptá se někdo. – Evžen na to: „Modlíme se z pátku, naše děti už chtějí jet domů.“
Kdo ještě není moc unavený a nechce jít spát, nebo naopak potřebuje něco před spaním číst, tak pro vás všechny je tu přepis výstupu na ranním nástupu. Jakože loutkové divadlo – vezmou se hlavy koňů na tyčce a vodí je herci schovaní za plachtou. Účastní se Mustang, Vraník, Grošák a Poník.
M: Šasta a Aravis se rozhodli jet přes Tašbán. Jakože projedou městem a potom dál směrem do Narnie. Výborné rozhodnutí, to může vyjít.
V: Chyba! Zásadní chyba! Vždyť je to strašně nebezpečné. To si jako myslí, že si toho nikdo nevšimne? Že je nechají projet?
M: Ale vyjít by to mohlo! A vyhnout se Tašbánu znamená jistojistě se ztratit v širých pláních Kalormenu.
P: Já to nechápu, já to nechápu. V čem je problém? Tašbán je daleko? Nebo se tam nedá trefit? Proč by nemohli jet přes Tašbán? Já jsem původně myslel, že tašbán je nějaká buchta.
M: Ty malý poníku, copak nevíš, že v Kalormenu nemohou děti nic samostatně podnikat? Je to strašně podezřelé, když dvě děti samostatně cestují. No a v Tašbánu, tam se nemáš kam schovat, tam si jich dříve nebo později někdo všimne.
V: A Brí se prořekne. Všiml sis, jak je Brí chytrý? Až řekne něco před lidmi, tak nejdřív všichni oněmí a pak si ho podají. Zavřou ho do klece a budou si myslet, že je nějaký démon.
M: Proč by se prořekl? Může se přece kousnout do jazyka. To spíš někdo pozná Aravis – vždyť je to dcera významného tarkána.
P: A co podhrabat? Nemohli by se podhrabat? To by nikoho nepotkali.
V: Ale ty můj malý poníku, to je nemožné. Ještě jsi nikdy neviděl velké město, tak tím spíš si nedovedeš představit ten starodávný, rozlehlý, úžasný Tašbán, srdce Kalormenu, sídlo tisroka a celého jeho dvora.
G: Já hlasuju pro Tašbán. Já tam totiž už jednou byl. Je tam úžasná úroveň stravování. Pro koně i pro lidi. Slyšel jsem je říkat, že se tam jí humři, salát, sluky nadívané mandlemi a lanýži, bramborové lupínky, rozinky…
M: Ale bráško!!! Vím, že jsi světák, ale do Tašbánu přece nejedou hodovat…
G: …úhoři a sardinky. A teď si vezměte ty cukrovinky: vychlazené melouny, ovocný krém s angreštem a morušemi, zmrzlina s kávovým likérem…
V: Cože? Co to meleš? To sem přece vůbec nepatří???
G: …a nejí se to normálně u stolu. Mají na to speciální altánky a lodě na řece s lampiony a hudebníky…
M: To je beznadějný, s ním není řeč. Hele, říkám ti, udělal bych to stejně, jako to plánují Šasta, Brí, Aravis a Hwin. Jel bych do Tašbánu hezky po ránu, to nikdo nebude ve střehu. Všichni chodí na trh a nikdo si jich nevšimne.
V: To je pravda. Čím víc lidí, tím líp. Žádný skrývání. Znáš ty stráže – dycky se zaměří na nějakého chudáka a pořádný darebák jim projde pod nosem.
P: No a Šasta a Aravis budou ti chudáci, nebo ti darebáci?
V: Ale problém není projít branou, to je hračka. To město je ale bludiště.
G: Tak ať všechny roznesou na kopytech! To bude kravál!
M: To nemá cenu, tahle diskuse. Prostě to nějak dopadne.
