„Otevřeli jsme dveře, otevřete svá srdce.“ To bylo heslo dne. Dne, který začal již před několika týdny přípravami skupiny vedoucích. Ti si předsevzali, že letošní DEN uděláme co nejméně formální, že vlastně jediným pevným a hlavním bodem bude po poledni společné slavení mše svaté. Přípravy finišovaly během sobotního brigádního dne. Radost pohledět na s rozmyslem plněné úkoly, které postupně spěly k zajištění stravy, organizace dopravy návštěvníků, budování recepce, skvělé výstavy mnoha panelů fotografií, označení všech zákoutí nebo třeba vyspravení stolů jídelních. A vzniklo, v nově zrekonstruované sednici, dokonce muzeum!
V neděli se to zvolna rozbíhá, auta začínají parkovat po deváté, posádky vystupujících jsou vítány, označeny jmenovkou, zapsány do tabulky a vypuštěny směr kavárna, budova, okolí, hřiště – kam je libo. Mnozí se vrací třeba k obchůdku se zbrusu novou kolekcí triček, kterých si hosté nakonec odvezli mnoho desítek. V poledne zazněly signály k nástupu. Vlajková četa je různorodá, věkové rozpětí vlajkonošů je třeba sedmdesát let. Pamětník začátků Ameriky, Evža, vytahuje vlajku za zpěvu české a slovenské hymny. Polední rozkaz hlásí, že službu mají vedoucí a noční hlídku andělé strážní. Následuje přesun do kostela provoněného květy třešní. Po pravici a levici otce Josefa jsou otec Martin a otec Jarek, koncelebruje i usmívající se otec Tišek.
Po skvělém obědě se mnozí zvolna rozcházejí tu ke kávě, tu do táborového kruhu za písničkami, tu do lanového centra, na hřiště a později na medvědici k opékání špekáčků. Kavárna maká naplno, všichni organizátoři se snaží dbát na úsměv a vlídný přístup a odměnou jsou spokojené komentáře návštěvníků. Kdo to vlastně byl? Bývalí táborníci. Budoucí táborníci s rodiči. Ti, kdo zde nebyli roky. Ti, za nimiž přijeli příbuzní. Nebo jeden strýc, se kterým přijela tlupa sympatických kamarádů. Nikdy tu nebyli, na tábor už asi jezdit nebudou, ale moc se jim tu líbilo.
Šestá večerní. Hrozba přeháňky se nenaplnila, naplnil se čas k odjezdu. Nástup, písnička, vlajku dolů. Zápis do knihy návštěv, rozloučit se a domů. Bylo to moc fajn, děkujeme všem, kdo přijeli a těm, kdo se starali, aby bylo všeho akorát. Těšíme se na Vaši podporu a na viděnou třeba v květnu 2019, i když osmého bude středa, ale nějak to vymyslíme!
Pamatujete si to heslo? „Otevřeli jsme dveře…“
Vojta K.
PS: Koukněte na fotogalerii
