Mimořádná doba si žádá mimořádné prostředky. Není snad člověka, kterého by se nedotkla situace kolem války na Ukrajině. Cítíme beznaděj a pohoršení, rádi by jsme sami nějak pomohli, ale není jak. Nabízí se ale i velmi snadno dostupné prvky, které mohou být překvapivě účinné a nebo mohou pomoci na cestě ke správnému řešení. V křesťanských společenstvích je velmi účinným nástrojem společná modlitba. Obzvláště my Brňáci víme, že to fungule. Dobrým příkladem je nám jezuita p. Martin Středa, který apelem na společnou modlitbu i prosbám k Panně Marii pomohl odehnat na konci třicetileté války Švédy od hradem města s nepořízenou.

Slyšte, slyšte, a přidejte se ...

Domnívám se, že už není člověka, kterého by se tak či onak nedotkla situace, způsobená útokem Putinových vojsk na Ukrajinu. Ti nejstarší na základě vlastních prožitých vzpomínek připomínají paralelu se začátkem  druhé světové války. My o několik let mladší, kteří jsme na vlastní kůži zažili rok 1968, také vnímáme, že ideologický podklad i provedení útoku na Ukrajinu má mnoho společného s počátkem okupace naší země sovětskými vojsky na dalších více než dvacet let. Válka přináší vždy těžko vyléčitelné rány zalité spoustou slz nevinných obětí. Nejhorší ze všeho je směs vzteku a bezmoci, že s touto hrou mocných nejsme schopni sami nic udělat.

Je možné hledat ta nejostřejší slova na adresu těch, kteří tuto situaci rozpoutali. Je možné odsuzovat ty, kteří stojí na špatné straně. Jenže živit v sobě nenávist a vztek věci nepomůže, naopak. Je proto dobré pouhlédnout se po něčem, co můžeme ve prospěch trpících udělat a přispět ke konci válečných hrůz. A máme k tomu překvapivě účinný nástroj. Společnou modlitbu. Prosme za mír ve světě a ukončení bojů na Ukrajině, děkujme za kohokoliv, kdo svým osvíceným přístupem otevře oči zaslepeným a navrátí klid trpícím. A v Brně máme vlastní zkušenost, jak v hrůzách třicetileté války jezuita p. Martin Středa vyzýval ke společné modlitbě a prosbám k Panně Marii, pomocnici křesťanů. Modlitby byly naléhavé, vytrvalé a upřímné. A byly vyslyšeny. Švédové odtáhli od hradeb města s nepořízenou, i když to bylo jen tak tak. Někteří diletanti dodnes tvrdí, že to byla náhoda, nicméně my víme své. A ten, kdo šel zvonit poledne, tehdy o svém omylu vůbec nevěděl.

Pojďme se tedy společně modlit. Neděláme to poprvé. V době Covidové jsme tento nástroj použili a děkujeme za to, že Covid snad již končí. Na Americe se za celou dobu, děkujme za to, neukázal. A další důvod, nebo příklad, jak sami chcete: Před několika desítkami let, kdy bylo naše společenství pronásledováno komunistickou zlovůlí a nikdo nemohl tušit, zda další den nepřinese projevené zlo své plody na někom z nás, či našich kamarádech, měli jsme jako podporu prostředek, kterým jsme se v určitý čas spojovali a dodávali si naději. Společně s přímluvou za ty, kteří pomoc v danou chvíli opravdu potřebovali. Modlitba Anděl Páně. Děti, které jezdí na tábor nebo setkání o této skutečnosti dobře vědí, často jim to vysvětluji před samotnou modlitbou Anděl Páně. I v televizním pořadu o našem společenství zazněla o této věci zmíňka (přibližně ve 4.25 minutě o nás, v 16.55 minutě celého pořadu).

Pojďme tedy k této tradici přizvat i ty, kteří se stále ještě nepřidali. Pojďme se, když můžeme, modlit společně každé poledne Anděl Páně za mír ve světě a konec utrpení na Ukrajině. Naléhavě, vytrvale a upřímně. Tlukot našich modliteb na nebeskou bránu nezůstane bez odezvy, "Buď vůle Tvá...".

Za Středisko Radost

Vít Viki Kubíček

Pokud se vám zdá, že jste již na těchto stránkách podobnou výzvu četli, pak vězte, že se nemýlíte. Bylo to v počátku Covidové epidemie. Věříme, že naše prosby byly slyšeny a vyslyšeny. Funguje to. Pojďme se znovu semknout tam, kde jinak pomoci nemůžeme. Bohužel vyhlídka není zrovna růžová. Na zraněné a do obludné velikosti narostlé ego žádná vakcína neexistuje.