Například se večer, tedy touto dobou, velmi dobře zažívají špagety s boloňskou omáčkou. Nebylo vůbec náhodou, že se kuchařkám tetě Libě a tetě Íčkové a strýcovi Čestmírovi večeře tak povedla, neboť při společné modlitbě v předvečer byli předmětem proseb dětí (modlitba vlastními slovy). „…aby se kuchařkám dařilo dobře vařit,“ „…kéž mají kuchařky zase nějaké básničky na nástupu.“ Bohu díky, vše se vydařilo. Tedy večeře i báseň. (Otiskneme rovněž.) Ještě patrně bude potřeba zapracovat na kvalitě družinové modlitby před jídlem. Například Racci, podobně jako většina chlapeckých družin, zabroukají univerzální „Díky, Bože, za ty dary,“ v rekordním čase s minimem melodických zvratů. Rádce Šimon H. vysvětlil, že zítra to jistě bude lepší, protože dají dvě sloky, když bude ta neděle.
Táboříme na samotě, tedy na místě, které máme jen pro sebe a které se snažíme mít maximálně zabydlené pro život v přírodě. A tak není problém chodit po tábořišti bosky. Dětem někdy trvá několik dní, než jim to dojde. (Jako by to nějak souviselo s postupným shazováním různých civilizačních „zátěží“, jako jsou sluchátka a vrstvy náramků a umělé řasy…) Ne tak letos na dvojce! Napočítali jsme minimálně 4 děti, které dnes běhaly bosky. Pokusili jsme se zjistit jejich motivaci. Honza Š. byl otázkou, proč nemá boty (když přece byly na seznamu věcí, které si vzít na tábor), značně zaskočen. Nebyl pak schopen ani říct, jaké měl známky na vysvědčení a s kým je ubytován ve stanu. Dojem spravila Apolenka, která se nenechala zaskočit a přesvědčivě sdělila, že bez bot je to příjemnější. Dále na naši otázku doplnila, že před táborem nedělala nic moc. Věřili jsme jí a dále jsme se už rádce Davida K. a Dana H. na důvod jejich bosých nohou neptali.
Vzhledem k tomu, že většinu „tabulky táborníků“ (přehled dětí na táboře po družinách, kterým se vedoucí stále ohánějí a nedají bez něj ani ránu) tvoří děti, které už na dvojce loni byly, proběhlo rozkoukávání opravdu rychle. Vedoucí Bety, která vedla první autobus společné dopravy, poznamenala, že Vojta L. z Litoměřic „stihl získat čtyři dívčí srdce, ještě než si v autobuse sedl“. U táborového ohně se mu nevedlo hůř, byl opět v dívčím obležení podobně jako David K. Na to nás upozornil Dan, když k sousedovi poznamenal – „Neseděl David na začátku ohně na kraji lavičky? A teď sedí mezi holkama…“
Dostáváme se k závěru dne, táborovému ohni v Jerichu. Zpěv doprovázely dvě kytary (Vojta a Hanka), Wojckova basa a dvoje ukulele (Šimon a Miky). Můžeme ale do budoucna očekávat ještě mnohem mocnější orchestr, neboť celý les rukou se zvedl po Maruščině otázce, kdo umí na něco hrát. Když padla výzva k vyprávění vtipů, bylo to ještě lepší. Dan H. nezklamal: „Dvě blondýny hrají šachy. ‚Gól!‘ ‚To není tenis, ty náno!‘“ A Šimon (z Nového Jičína, tedy s moc prima dialektem) také perlil: „Jaký je rozdíl mezi Vietnamcem a Ostravákem? Vietnamec má práci a umí česky.“ A ještě mnoho jsme se nasmáli, když rádcové formou scének seznamovali ostatní s tím, jak se máme správně na táboře chovat. Provokativní výjevy (většinou zaměřené na prezentaci různých nešvarů) provázel mravokárný komentář. Vybíráme pro vás: „Svůj stan uklízíme pro sebe, ne abychom udělali vedoucím radost.“ „Do tůňky chodíme z přesvědčení.“ „Slovo ‚nechutná‘ neexistuje!“
Redakce The Klášterec Times
