Táborový řád

TÁBOROVÝ ŘÁD

Bezpečnost

Každý se na táboře chová tak, aby nedocházelo ke škodám (na zdraví, na věcech): je na sebe opatrný; nemanipuluje s cizími věcmi bez vyzvání; vhodně se obléká a poslechne výzvu k přizpůsobení svého oděvu; před hrami dává pozor při vysvětlování; poslechne hned napoprvé – nemusí se mu nic říkat dvakrát; používá ochranné pomůcky (přilby na kolobrndy, žíněnky při šplhání); po použití toalety si myje ruce mýdlem a v teplé vodě; když kašle, tak jen do kapesníku; sprchuje se každý den; jí pouze z čistého nádobí (ešusu) a pouze v jídelně (jinam se jídlo nesmí vynášet); neskladuje ve stanu jídlo, které se může zkazit, a veškerý odpad hned odnáší do označených košů. Každý má otevřené oči a dívá se, jestli něco nehrozí i druhému. Každý má povinnost poskytnout první pomoc, pokud je někdo zraněn. Jak je to jen možné, je povinnost ke zraněnému přivolat pomoc – to znamená zdravotníka. O jakémkoli zranění se musí hned dozvědět i vedoucí tábora. Každý má povinnost oznámit zdravotníkovi své znamení nebo příznaky nemoci. Když se nějaká věc pokazí nebo zničí, je třeba to hned hlásit (vedoucímu). Cokoli cenného si táborník může nechat uschovat (řekne vedoucímu).

K čemu potřebuje táborník dovolení (pověření) vedoucího:

k zacházení s ohněm
k používání elektrických spotřebičů krom vlastních (například nabíječka, fén)
k používání společného sportovního vybavení (vše ze sportovny, koloběžky)
k opuštění tábora (třeba na procházku nebo kvůli nějakému úkolu); družiny i jednotlivci se vždy při opuštění tábora zapíší do knihy odchodů

K čemu potřebuje táborník vždy přímou asistenci vedoucího:

k lezení na stěně, ke šplhu a k používání nářadí umístěného pod stany
ke koupání ve vodě
k používání ostrých nástrojů (nůž, sekyra, ruční pila)

Kam táborník nevstupuje, leda by byl pověřen související činností:

do kuchyně (venkovní kuchyní se ani neprochází)
do Evropáku (v dílnách se děje ledacos nebezpečného), Plechárny a dalších skladů
do budovy

Přísný zákaz

(pro každého; porušení má za následek napomenutí a při hrubém porušení případně i odjezd z tábora):

opuštění tábora bez souhlasu (vedoucího u táborníků, hl. vedoucího u personálu)
kouření a užívání návykových látek na táboře
pití alkoholických nápojů u dětí a opilství u dospělých
sprostého mluvení
manipulace s ohněm mimo daný program (přísný zákaz ohně ve stanu a v lese)
chodit na zdravotní izolaci krom případů, kdy dá k tomu pokyn zdravotník
nočních „dobrodružství“ (tj. porušování nočního klidu)
brát druhému jídlo nebo mu do něj něco dávat
posmívání, zesměšňování, zastrašování, ubližování

Koho mám poslouchat?

Táborník poslouchá vedoucí (praktikanti, instruktoři, vedoucí) a další dospělé a také svého rádce, nebo jím pověřeného člena družiny. Vedoucí jsou během tábora na místě rodičů dítěte. Hlavní slovo má hlavní vedoucí.

Co když se mi něco nelíbí?

Pokud je potřeba něco opravit, napravit, vyřešit, zeptej se rádce. Umí rozhodnout, jestli na to stačí sám nebo ne. Pak pomůžou vedoucí. Ale s čímkoli, zvlášť s tím, co tě trápí nebo štve, můžeš hned přijít za vedoucími, klidně i za vedoucím tábora nebo duchovním. Budou to s tebou řešit v soukromí a vynasnaží se pomoci. Každý má povinnost vedoucímu tábora sdělit, pokud by byl svědkem toho, jak je někdo jiný zesměšňován, zastrašován, je mu ubližováno.

Soukromí

Jsme rádi spolu a přece každý potřebujeme svůj koutek. Abychom si vzájemně neubližovali, všichni ctíme základní společenská pravidla:

Na dívčí náměstí vstupují pouze dívky, na chlapecké pouze chlapci. Jedinou výjimkou je nástup.
Do stanu vstupují pouze táborníci, kteří v něm bydlí; kdokoli další jen se souhlasem obou obyvatel. Z důležitého důvodu může vedoucí vstoupit i do stanu, kde právě nikdo není.
Do prostoru kolem chatek vstupují pouze vedoucí.
Nikdo bez dovolení nebere věci druhého. Nesahá na jeho mobilní telefon, deník, dopisy, hudební nástroj.
Každý musí mít úplné soukromí na toaletě: Nikdo na něj přitom nepokřikuje, neobtěžuje ho. V prostoru toalet je jen ten, kdo jej používá k danému účelu – čekáme venku.
Stejně tak při sprchování musí mít každý soukromí – je ve sprše sám, nikdo mu tam nesmí stříkat vodu, manipulovat s jeho oblečením.
Naprosté soukromí musí být také v ambulančním stanu (čekáme v diskrétní vzdálenosti).
Není zásahem do soukromí požadavek, aby hlavní vedoucí zkontroloval obsah balíku, který dojde táborníkovi. Děje se tak spolu s táborníkem.

Denní program

Aby nám na táboře bylo dobře a všechno jsme stíhali a pěkně si užili, musí každý respektovat program dne, který stanoví hlavní vedoucí. Některé události se každý den opakují (budíček, nástup, stolování), některé se obměňují. V některý čas je pro každého přesně naplánovaný program, v jinou dobu je volno.

Chováme se k sobě zdvořile

Možná to zní jako zbytečné pravidlo, ovšem víme skutečně, co obnáší?

Ráno se zdravíme. A to nejen v družině, ale i s dalšími táborníky a vedoucími.
Nechybí nám úsměv – vždyť někdo může být smutný a lhostejnost by ho zranila.
Dbáme o svůj zevnějšek – nenosíme špinavé oblečení, používáme hřeben.
Pokyn vedoucího se poslechne hned napoprvé. Abychom neměli z tábora vojenské ležení, kde se pokřikuje a jedni válčí s druhými.
Neskáčeme si do řeči, zvláště ne tehdy, když něco řeší dospělí.
Děláme radost rodičům – píšeme dopisy a myslíme na to, co jim při tom udělá radost a co ne.
Nepoužíváme mobilní telefon při společných programech a při stolování.
Zachováváme mlčení v době od večerky do budíčku. Nejnutnější si sdělujeme šeptem.

Naše Amerika

Když chceme hrát zajímavé hry, chodit bosky, mít sladkosti, nesmíme si to sami pokazit. Úzkostlivě dbáme, aby se na tábořiště nedostaly ostré předměty a střepy. Uklízíme do koše papírky a drobné odpadky, co někomu vypadly. Uklízíme všechny věci na jejich místo.
Přes tábor vede cesta, takže se může stát, že projede auto nebo projdou výletníci. Pokud se mimo cestu objeví někdo cizí a není přítomen vedoucí, nějakého vyhledej a uvědom ho. V přírodě se chováme ohleduplně: nepřibližujeme se ke krmelci a seníku a nelezeme na posedy. Nevstupujeme do objektů opevnění.

Zeptej se na cokoli, co je ti nejasné, svého rádce. Pokud to hned nevyřešíte, jděte za vedoucím. Vedoucího poznáš podle toho, že nosí modré guardianské tričko. Rádi Ti vše vysvětlíme.

Středisko Radost, o. s., verze z 1. července 2011

Text ve Wordu (42 kB) zpět

ANO A RÁD...

aneb Jak to na táboře chodí

Ráno na táboře

Pokynem ke vstávání je budíček (fanfárka a hudba). Před budíčkem musí být zachován klid, i když už je někdo vzhůru. Je zakázáno budit druhé. Po budíčku se rychle převlékni do plavek, obuj sandály, popadni ručník a vyskoč před stan. (Spát v plavkách je přísně zakázáno.) Až je družina komplet před stany a zazní pokřik, zaznamená se její pořadí. Vedoucí odesílají družinu cvičit na louku a pak do potoka. Výjimku z ranního cvičení a otužování dává pouze zdravotník. Platí, že komu zdraví nedovolí ráno cvičit, bude patrně muset být vyřazen z provozu celý den.

Stan

Je povinností táborníka mít po celý den ve stanu „provozní“ pořádek. Skříňka na věci se mezi spolubydlící dělí vertikálně. Ráno, po provedení ranní hygieny, vykonávají vedoucí a pověření rádci ve stanech návštěvy. Začátek prohlídek pořádku signalizuje cinknutí na zvonek v táborové bráně, všichni táborníci jsou už připraveni u stanů. Ve stanu se nesmí přechovávat žádné potraviny, které se mohou zkazit (tedy bonbony a sušenky lze). Lahve přechováváme vymyté a otevřené. Mokrý ručník a plavky se suší za stanem, spacák větráme na ráhnech za stany (a sklízíme v poledním klidu). Ze spacáku si neděláme šatník a skříňku na hračky. Špinavé prádlo se ukládá do plátěného sáčku. Ve stanu nevytváříme žádný odpadkový koš – vše patří rovnou do vyznačených odpadkových košů. Je zakázáno používat uvnitř či v blízkosti stanové celty spreje (repetent apod.), neboť poškozují impregnaci.

Nástup

Na ranní a večerní nástup na chlapeckém náměstí nás svolává trojí signál trubkou. První signál znamená připravit se k nástupu, obléknout si zelenou košili a vhodné kalhoty či sukni (košili buď do kalhot nebo přepásat, kalhoty jednobarevné). Druhý signál znamená nastoupit po družinách na chlapeckém náměstí a v pohovu (tedy mlčky) očekávat zahájení. S třetím signálem přichází vedení. Při vytahování a stahování vlajky a zpěvu hymny stojíme v pozoru.

Opravdu poklusem?

Tábor Radost se po léta vyznačuje tím, že táborníci se pohybují poklusem. Svědčí to o tom, že chtějí být včas na daném místě, reagují na signály hned, jak zaznějí, zbytečně se neloudají, když mohou něco zažít. A vyjadřuje to i radost z pohybu. Zkus to i ty!

Společná modlitba a liturgie

Na společnou modlitbu se svoláváme dlouhým zvoněním na horní zvon. Kostel i kaple se zaplňují od předu. Můžeš si sednout, vedle koho chceš (není povinnost sedět po družinách). Ale hlídej se, abys nesedal vedle někoho, kdo tě vyrušuje. V kapli svatých Cyrila a Metoděje je Pán Ježíš ve svatostánku: při příchodu a odchodu poklekáme a značíme se křížem. Chováme se s úctou a jsme tiše.

Stravování

Signál ke scházení na jídlo jsou třikrát tři údery do spodního zvonu. Táborníci stolují po družinách, společné setkání řídí rádce: zahájení a zakončování společnou modlitbou, přinesení jídla na tácu a jeho rozdělování, úklid stolu. Pořadí družin při výdeji do ešusů koordinuje určený vedoucí. Z důvodu ochrany zdraví není možné odnášet nesnědené jídlo z prostoru venkovní či kryté jídelny. Konzumuje se jen u stolu. Kdo svou porci nedojí, odnese zbytek do vyčleněné nádoby na zbytky. Každý si po sobě důkladně umyje ešus v připravené trojí lázni (příbory a hrnky myje služba) a ve stanu jej do sucha vytře vlastní utěrkou. Mimo společná jídla jsou kdykoli k dispozici nápoje.

Oblečení

Pobytu na táboře v přírodě je třeba přizpůsobit oděv, což nejen pro celoroční měšťáky není snadné. Proto dodržujeme osvědčená pravidla: Při teplotě do 9°C nosíme dlouhé kalhoty; pokud je na teploměru alespoň 12°C, nosíme krátké kalhoty. Teploměr je v Obýváku. Tato pravidla jsou závazná od nástupu do nástupu. Pro sportování na kondičce si táborník vyčlení zvláštní (sportovní) oblečení, které už jindy nepoužívá. Při slunci se chráníme nošením čepice. Na noc sundáme všechno oblečení, ve kterém jsme chodili přes den!

Mytí

Ráno se otužujeme, a tak se myjeme po celém těle studenou vodou (ponořením v tůni nebo ze zdravotních důvodů ve sprchách). K čištění zubů jsou vyhrazená místa – je zakázáno čistit si zuby na záchodě. V podvečer po sportování následuje celkové mytí ve sprchách. Jsme důslední v mytí rukou: mýdlem a teplou vodou po použití toalety, mýdlem před každým jídlem.

Co s volnem?

Cokoli. V poledním volnu ovšem nesportujeme (leda šachy). A dále platí, že volno táborníkovi nastává, když má splněny své povinnosti. Proto vždy mrkni, v jakém stavu je tvůj stan, jak vypadají boty a zda není příliš naplněný pytlík na špinavé prádlo… A napsals už domů?

Po večerce

Večerka je signál, po kterém už vládne na táboře ticho. Zazpíváme ji na konci táborového ohně nebo je troubená. Po večerce už nejkratší cestou do stanu. Mezi sebou si maximálně šeptáme – ale jen to nejnutnější. Už nikoho nenavštěvujeme ve stanu, nehloučkujeme se. Nezapomeň zakončit den ještě soukromou modlitbou a popřát kamarádovi dobrou noc spolu s křížkem na čelo. Od večerky do budíčku vládne noční klid. V tom čase je táborníkům zakázáno být mimo vlastní stan (krom nutné důvody), vedoucí vyřizují jen nutné věci a na tábořišti je ticho. Je vyznačen pohotovostní stan, ve kterém spí vedoucí, který má být přednostně vzbuzen, když je něco potřeba.

Zdravotník a zdravotní izolace

Každý na táboře má povinnost vyhledat zdravotníka, pokud se cítí nemocný nebo se zraní. Stejně tak pro odstranění klíštěte. Běžné záležitosti (obnovení náplasti, obvazu, vydání léku) vyřizuje zdravotník po ranním mytí, v poledním klidu a po večerním mytí. Odřené koleno si nejdříve dobře umyj, pak teprv jdi za zdravotníkem. U onemocnění vzniklých v době tábora platí, že osoba nemůže na táboře zůstat (po delší dobu). Při příznacích nemoci může zdravotník uložit osobu na zdravotní izolaci a vyčkat, jak se stav vyvine. Nejpozději třetí den se rozhodne, že se buď stav zlepšil, nebo si vyžaduje hospitalizaci nebo odjezd a domácí ošetřování. Na zdravotní izolaci vstupuje pouze zdravotník a jím určené osoby.