Večer v kostele, když jsme se pomodlili kompletář, dozvěděli jsme se, že si dnes můžeme splnit zkoušku únavy. Bylo těžké se rozhodnout, jestli půjdeme spát nebo se pokusíme složit tuto zkoušku. Věděli jsme, že máme za sebou Olympiádu, dlouhý maraton, prostě nabitý den a všichni jsme se těšili do spacáků. Rozhodla jsem se, že na únavu půjdu. My, starší holky, jsme se sešly u denní hlídky. Jelen si zkonroloval, kdo půjde – šly jsme všechny. Nejdřív jsme vyrazili z kopce, směrem ke Klášterci, ale zahli jsme zase do kopce. Šli jsme hodně rychle, protože Jelen řekl, že kdo nedojde do půl minuty, tak končí zkoušku. Taky jsme nesměly mluvit, neboť bychom se musely vrátit. Vyšli jsme na louku, kde jsme se měly rozhodnout, jestli chceme pokračovat nebo ne. Pár holek se rozhodlo vrátit do tábora. Já jsem šla dál. Šli jsme potmě lesní cestou nahoru a dolů, zakopávali jsme o větve i o sebe navzájem, vyhýbali se kalužím, šlapali do bahna. Zabloudili jsme k lesní chaloupce a museli se vracet. Vedle mě šla Magda, z druhé strany Marta. Najednou Magda uklouzla a strhla mě s sebou. Vyválely jsme se v bahně, ale pokračovaly jsme dál. Společně jsme se vrátili do tábora a šli spát.
Verča (13 let), Ještěrky
