Tak jsme tu po roce zase.
Tentokrát jsme se museli, kromě loňských covid opatření, nechat vyšťourat (otestovat). V některých vícečetných rodinách tento proces, ohrožující odjezd dětí pryč na 14 dní, vyvolával úzkost. Valná většina dětí ale mohla odjet, a tak jsme se tu ocitli.
Po příjezdu autobusu z Brna oficiálně začal tábor. Táborníci, už rozděleni do letošních družin, si poslechli přivítání, nováčci byli povzbuzeni a všichni jsme mohli na oběd. Po rozbalení kufrů čekala táborníky první kondička. Tu vzali někteří vedoucí zlehka, jiní zkoušeli už první den, čeho všeho jsou děti schopné. První den stihly proběhnout i seznamovačky, určené nejen dětem, ale i nám vedoucím, abychom si oprášili jména z loňska.
V neděli jsme k nevoli všech vstávali brzy, abychom stihli mši svatou s Jožkou Suchárem. Užili jsme si jeho obsáhlé kázání a nechali ho rychle odjet do Neratova na mši. Celý den se poté nesl v duchu Kritérka. Večer jsme pak sbírali zásoby na cestu, v čemž taborníkům bránili celníci.
Na ranním nástupu nás vyrušilo auto. Přijel Vojty, z čehož jsme měli všichni velkou radost. Po mši jsme začali plnit orlí pírka. Děti energicky běhaly a některé stihly splnit i dvě pírka za dopoledne. Odpoledne se vydaly na půldenní výlet. Pochopitelně se tím pádem mezi vedoucími začaly uzavírat sázky na počet družin, které se ztratí. Naštěstí ale měly všechny družiny erární mobil pro případ nouze, díky (nebo kvůli) čemuž se vrátili všichni. Večer pak tvořili družinkové erby s názvy družin v trpasličích runách. Děti byly rády, že už nemusí běhat, a nadšeně vytvořily přímo umělecká díla.
Bylo to krásné zakončení zážitky nabitého dne.
