Šestého dne jsme měli vyrazit z Blois. Tomu bylo podřízeno všechno. Jana trvá na tom, že musíme co nejdříve osvobodit Orleáns. Společně s Pontonem de Xantrailles jsme plánovali takticky vyčkávat a provést obchvat okolo anglických pevností. Jana měla sloužit pouze jako figura, jež by pozvedla morálku celého vojska. Ale nenechala se odsunout stranou. Trvá na tom, že Orleáns musí být co nejdříve náš.
Dopoledne se tedy dodělávaly rozdělané práce. Ti, co neměli kritérium, jej dokončili a mohli spolu se zbytkem tábora plnit zvláštní zkoušky, takzvané OP (proč zrovna OP a ne třeba PO už dnes nikdo neví). Velící důstojníci také přiložili ruku k dílu a významně se podíleli na vyčištění místních lesů od spadeného chrastí.
Po výborném obědě byl krátký polední klid. Opravdu pouze krátký, káď ani pořádně nepřišla ke slovu, protože jsme se museli vydat na pochod k obleženému městu. Naše elitní stočlenná jednotka šla vepředu a zároveň stranou hlavních vojů.
Cestou jsme se museli brodit přes řeku Loiru (místní jí říkají Divoká Orlice). Což bylo dobře, protože v únavném vedru se hodilo každé osvěžení. Vojáci se trochu vykoupali a pokračovali v cestě do dalšího tábora tentokrát před branami Orleánsu.
Po příchodu do nového tábora nás čekalo kondiční cvičení, abychom ukázali Angličanům, že se jich nebojíme, a navečer dostali všichni mnohem delší volno než obvykle, protože zítra je čeká perný den. Celé večerní volno ukončila bouře, jež zahnala všechny pod střechu ke kaši, co byla na večeři.
Déšť pak na chvíli ustal, tak akorát abychom stihli stáhnout vlajky a pomodlit se kompletář. Upřímně jsem radši, že se dnes místo růžence modlil kompletář, protože je přece jenom trochu kratší. Zítra dorazí hlavní část francouzského vojska, a ačkoli to zní jako hloupost, vezmeme anglické obležení ztečí. Doufám, že aspoň nebudou moc velké ztráty, když už tím nic nezískáme.
La Hire
