Jsem generál La Hire. Podávám zprávu o zvláštním jevu, s nímž jsem se dnes setkal. Do tábora náhle přibylo přes sto nových rekrutů. Chtějí bojovat za svou vlast. Copak něco takového ještě existuje? Někteří přijeli i se svými rodiči. Co je žene k tomu, aby opustili své rodiny? Co si od toho slibují?
Dokonce chtěli vytáhnout vlajku! Budiž, pokud chtějí bojovat za Francii, nebudu jim bránit. Dostal jsem je na starost. První věc, kterou museli po slavnostním nástupu vyslechnout byla pravidla, jimiž se u nás v táboře řídíme. Pak si museli sehnat výzbroj.
Během pravidel i shánění výzbroje pršelo, takže se vše muselo odehrávat v kryté jídelně, o to větší šok pro mě představuje fakt, že se dostali až dauphinovi Karlovi a ten je přijal pod svou patronaci.
Zároveň je rozdělil do třinácti družin – Srnci, Kamzíci, Racci, Jeleni, Mufloni, Čápi, Vlaštovky, Veverky, Ještěrky, Žabky, Berušky, Sýkorky a Včelky. Dal jim i výsostné znaky – každá družina má svou vlajku a zároveň všichni dostali výzbroj.
K večeru odešli na mši svatou, což považuji za hloupost. Bůh na nás již dvacet let kašle, tak proč se k němu modlit. Po mši jsme se sešli opět v kryté jídelně, kde jsme si krátce zazpívali a vojáci se nám přitom i představili. Očividně budou výcvik potřebovat a budou ho potřebovat hodně. Mnoho z nich je kulturně založených, snad každý druhý nebo třetí ovládá nějaký hudební nástroj, ale nevěřím, že by ti rozjemnění floutci obstáli při cvičení nebo nedej Bože v boji.
Také jsem se dozvěděl, co je dohnalo k tomu, aby se přidali ke zbytkům francouzské armády. V Lotrinsku, od nějž jsme odříznuti burgundským územím, se prý objevila dívka, říkají jí Hana, Jana nebo tak nějak. A prostí lidé ji následují. To děvče o sobě prohlašuje, že jí král dá armádu a ona osvobodí Francii. Pěkná hloupost. Přesto ti nováčci chtějí bojovat pod jejím velením.
La Hire
