Je temno! Je temno! Byla Francie pustá a prázdná. Je temno! Jako bez tváře, je v tmách, je v tmách celá naše zem. Je temno! Duch Boží se vznášel a vál nad změtí myslí; i nad změtí srdcí. V změti je vůle, změteno je svědomí. Duch Boží nemá spočinutí.

Mé jméno je La Hire. Jsem jeden z vrchních velitelů zbytků francouzské armády. Píše se rok 1429. Již osmdesát tři let naši zemi s přestávkami sužuje válka. V roce 1346 se vylodilo mocné vojsko anglického krále Edwarda III. spolu s jeho synem Edwardem, Černým princem. Přesto v bitvě u Kresčaku, kde měla naše armáda téměř dvojnásobnou převahu, nastal šílený masakr, kde padlo patnáct tisíc Francouzů, ale jen asi pět set Angličanů.

O deset let později se oba národy znovu střetly u Poitiers, když se Jan II. Dobrotivý pokusil zastavit Černého prince při jeho tažení z Akvitánie na sever Francie zanechávajícím za sebou jen smrt a zkázu. Tentokrát stálo proti sedmi tisícům Angličanů dvacet tisíc Francouzů. Angličané použili stejnou taktiku jako dříve u Kresčaku a s minimálními ztrátami dokázali dva a půl tisíce Francouzů zabít a téměř dva tisíce jich zajmout, včetně našeho krále a prince.

Naši vojáci ale změnili taktiku; uzavřeli se v nedobytných hradech, odkud pronikali postupné výpady, čímž oslabili anglickou armádu natolik, že ji donutili se stáhnout. Pak v zemi nastal načas mír.

V roce 1415 se v severní Francii vylodil Jindřich V., který se rozhodl posílit svou pozici na domácí scéně rozpoutáním dalšího kola vítězné války. Jeho armáda se pokusila projít do Calais, ale dvacátého pátého října jsme ji dostihli u vesničky Azincourt.

Byl jsem u toho. Mí přátelé a kamarádi, jimž padli u Kresčaku a Poitiers jejich otcové a dědové, hořeli touhou po odplatě. Celou noc ale pršelo, a když jsme ráno těžce odění vyrazili do rozblácených polí bojovat, nastala jatka. Byli jsme tři Francouzi na jednoho Angličana, přesto z třiceti tisíc našich mužů padlo jenom deset tisíc v samotné bitvě. Byl jsem přitom a tam na polích u Azincourtu jsem zanechal svou víru ve Francii.

Po drtivé porážce naší armády se stal postup Angličanů téměř nezadržitelný. Zakrátko ovládli celou severní Francii. Když před devíti lety podepsali Angličané s králem Karlem VI. za přispění královny Isabely dohodu v Troyes – až zemře král Karel, nastoupí na francouzský trůn anglický Jindřich VI., zhasla poslední jiskřička naděje.

Bojujeme zoufalý boj, držíme Angličany s vypětím všech sil na sever od Loiry, avšak francouzská armáda připomíná spíš bandu loupeživých rytířů, než poslušnou a stálou armádu.

Nevím, jak dlouho ještě dokážeme takto vydržet.

La Hire