Ne, Jano, tebe nesoudili kněží. Když tě obklopila divá zvěř, ti kněží, ti politikové, vztek v srdci, u huby pěnu, Anděl soudu, ten, který má váhy, jim srazil jediným políčkem mitru s hlavy a s ramen strhl kutnu i kápi. Teď jsou z nich trhani! Na hlavě ať má každý, co mu náleží. I Jana, jako kdysi její sestry v římských arénách, musí být vydána zvířatům. Vyvolenou Páně, světici boží, nebudou soudit ani kněží, ani lidé, ale – zvířata.

Ráno jsem se probudil již v táboře v Blois. Stav tábora prozrazoval, že zde včera panoval čilý ruch a že se vše podřizovalo příjezdu nového velitele. Konečně jsem se cítil jako doma, u obyčejných vojáků, mezi svými. Už jsem ty pánbíčkáře, co mi svěřili nemohl vystát. Leč mé štěstí netrvalo dlouho.

Brzo ráno, ještě před budíčkem totiž přijel velitel. Tedy velitelka. Ta dívka, o níž jsem se již zmiňoval, ta Jana z Arku, dokázala přesvědčit krále, aby jí svěřil vojsko! Stala se vrchní velitelkou zbytků francouzské armády. A když viděla, jak mnou vycvičení vojáci ráno poctivě cvičí na rozcvičce, jak se nebojí jít do ranní tůňky a jak si pomáhají při úklidu ve stanech, a když ještě ke všemu projevili přání jít na mši svatou, nařídila, aby těch sto vojáků, kteří ještě neprošli bojem, byli odděleni od zbytku vojska a měli vlastní program. Zároveň mě jmenovala jejich vrchním velitelem, abych z nich udělal elitní jednotky Jany z Arku. Obyčejní vojáci zůstali ve spodním táboře a všechno je tak zase při starém.

To ovšem neznamená, že bychom polevili. Mají být elitou, tak budou elitou. Dopoledne proto měla třetina tábora pohybový výcvik – hodí se do boje, pár (většinou děvče a chlapec) stojí proti sobě, nebo vedle sebe a za zvuků hudby připomínající bitevní vřavu se učí chodit a našlapovat podle předem stanovených schémat. Můj vlastní vynález. Budu tomu asi říkat tanec.

Dvě družiny se střetly při mezidružinovém klání, aby se naučili taktizovat. Mezidružinové klání spočívá ve vymyšlení osmi úkolů pro dvě družiny, obě družiny pak takticky přiřadí ke každému úkolu jednoho člena a tito dva spolu poté zápolí ve určené disciplíně.

Polovina tábora pak šla na přímý rozkaz Jany z Arku na nebezpečnou misi a sice zachraňování relikvií ve zničené krajině. Běhali po místních lesích, hledali zničené obrazy a sochy světců, přičemž malíři v základním táboře se podle slovního popisu vojáků snažili zachytit původní podobu svatých.

V krátké pauze po obědě se strhla taková nevinná mela okolo kádě z vodou. Však taky bylo vedro. Aspoň to nabudí bojového ducha všech. Odpoledne se úkoly mezi družinami vystřídaly.

Navečer během volna krátce, ale prudce sprchlo, takže se uspíšil růženec a zpívání u ohně plánované na dnešní večer se odložilo na neurčito. Všichni tak mohli jít brzo spát, aby zítra podali ještě lepší výkony než dnes.

La Hire