Dnešní den se odehrával ve znamení honu za metály. Je to škoda, mám pocit, že vojáci pomalu ztrácí ze zřetele náš hlavní cíl – osvobodit Francii. Ale dokud chtějí, je vše v pořádku. Dokud je s námi Jana, není se proč obávat.
Množí se zvěsti o anglických jednotkách v okolních lesích. Proto jsme rozhodli, vyslat polovinu vojáků do okolních lesů, aby zjistila, co je na tom pravdy. Druhá polovina střežila tábor a přitom plnila OP, aby získala nějaké další trofeje a hodnosti. Od té doby, co jsem potkal Janu, přemýšlím o spoustě věcí jinak a je mi čím dál tím víc jasné, že na hodnostech ani řádech nezáleží. Důležité je to, co je uvnitř. I když hon za trofejemi a jejich počet také prozrazují snahu a tu je potřeba docenit.
Odpoledne si obě skupiny úkol prohodily, lovci šli plnit OP a strážci tábora šli na lov. Nutno dodat, že odpolední skupina lovců byla koordinovanější a úspěšnější, protože dopoledne se podařilo zajmout jednoho anglického velitele i s jeho ochránci, zatímco odpoledne naši hrdinní muži dostali všechny Angličany v okolí. O dnešním vítězství se bude ještě dlouho psát a hovořit v tlustých kronikách.
Po večerním nástupu nám otec Tišek, mimo jiné i vrchní kuchař, poradil jak nejlépe připravit pod zemí vepřovou pečeni, což si zítra jistě rádi vyzkoušíme. Po zjištění receptu na chutnou krmi se začaly ozývat z okolí podivné hlasy. Jako kdyby mluvila sama Jana. Vydali jsme se po družinách zjistit, co se nám hlasy snaží říci. Jejich slova zněla velmi důležitě. Přitom jsme byli v neustálém ohrožení, protože okolo se pohybovali Burgunďané. Naštěstí byli ve tmě skoro slepí a tak nás mohli dostat jen podle hlasu. Naštěstí jsme byli potichu, a tak měli smůlu.
Zrovna teď je Jana u krále a prosí jej, aby jí dovolil provádět další vojenské operace. Nedivím se jí. Pořád tu sedíme na zadku a nikam se netáhne. Armáda nám takhle brzo zdegeneruje. Doufám, že se jí brzo podaří přimět krále k dalšímu tažení.
La Hire
