Nastal den rozchodu a loučení. Elitní jednotky Jany z Arku jsou již minulostí. Po slavnostní mši svaté si všichni sbalili své věci, abychom se mohli rozjet, každý do svého města, až přijde čas.
Po obědě přišel poslední nástup. Během něj se vyhlásilo, a tak se splatil ještě poslední dluh, největší vojenské vyznamenání – Ušlechtilost. Velitelé vyznamenali čtrnáct vojáků touto poctou, jíž vyjadřují své přesvědčení, že dotyčný svým životem hledá a snaží se najít Boha.
Ještě jsme jmenovitě poděkovali jednotlivým velitelům, každý se rozloučil s každým, a pak se už všichni rozjeli domů, do všech koutů Francie, z nichž pocházejí. Jejich úkolem nyní bude svědčit o víře a o tom dobrém, co prožili, ve svém okolí, mezi svými blízkými.
Bojovali jsme statečně, a dokázali jsme vykonat mnoho dobrého. Vojáci i velitelé byli inspirací jeden pro druhého a naší největší společnou inspirací byla Jana. Díky ní jsem prošel přerodem a teď, když v rodné Akvitánii dopisuji tyto řádky, směle konstatuji: Do Agincourtu jsem věřil ve Francii, do Orleánsu jsem věřil v sebe, do Rouenu jsem věřil v Janu, ale dnes už věřím jedině v Boha.
La Hire
