Druhý den začal pěkně zostra. Pršelo, ale těsně před budíčkem déšť polevil. Noví rekruti vyskákali ze stanů, rozcvičili se, osvěžili v tůňce, vydatně posnídali, po nástupu jim dal velitel tábora chvíli, aby mohli přijmout svátost smíření. No a následovala mše. Nedělní mše.
Zprvu se zdálo, že bude venku v kostele, protože déšť již úplně ustal. Než však stihla začít, opět se rozpršelo a tak se všichni sešli stejně jako včera v kapli. Dnes dopoledne měl začít základní vojenský výcvik, zvaný kritérium, ale počasí to nedovolilo, tak jsme se uchýlili k náhradnímu řešení – pocvičili jsme nezbytné dovednosti, co se dají dělat pod střechou, každý jakou chtěl, jako je například zpívání, liturgie, malé stolní hry, pantomima, hlavolamy, malé hry a pletení náramků.
Odpoledne se počasí přece jen umoudřilo a tak mohlo začít kritérium. Rekruti se docela snažili, avšak zatím nikomu se nepodařilo během odpoledne celé kritérium dokončit. Ale já si je ještě vycvičím. Třeba hned po svačině na kondičním cvičení.
První kondiční cvičení obsahovalo řadu novot oproti minulým letem, jako například svolávání, k němuž posloužila nová znělka. Rekruti se během ní sešli na předem určených místech a pilně procvičovali svá těla.
Večer nás čekalo společné posezení u táborového ohně s písněmi. Po něm následovala první zkouška ohněm. Připravili jsme našim svěřencům stezku, po níž měli v noci projít a čímž prokázali svou odvahu. Nakonec z nich možná přece jen něco bude.
Mám další zprávy o té dívce z Lotrinska. Jmenuje se Jana a prý se jí podařilo přesvědčit místodržícího ve Vacoulereuse, aby jí poskytl doprovod na cestu k dauphinovi. Měla by už být na cestě k němu do Chinonu.
La Hire
