Nevím, co je to za lidi, které jsem dostal pod své velení, a přestává se mi to líbit. Oni snad opravdu bojují pro své ideály a jako tým. Ale všechno pěkně od začátku. Od chvíle, kdy jsme nabrali směr do tábora v Blois.
Včera večer došel povolávací rozkaz. Dauphin svolává zemskou hotovost. Jeden každý voják z celé Francie, nebo spíš z toho, co z ní zbývá, se má dostavit do Blois. Armáda teď prý má nového velitele.
Vstávali jsem již brzo ráno, abychom mohli být v Blois do večera. Vážnost situace si dokonce uvědomovali i sami vojáci a ze mše svaté se vrátili o dost dříve než obvykle. Každý nafasoval nějaké drobné zásoby jídla, nabrali do svých polních lahví vodu a vyrazili jsme.
Abychom byli méně zranitelní, rozdělila se armáda na dvě části a každá šla jinou cestou. Navíc i obě části šly ještě po svých družinách. Dnes se nedá věřit ani našemu vlastnímu území.
Všechno šlo podle plánu, až na fakt, že v půli cesty se obě cesty křížili v místě zvaném Žamberk, kde se sešla celá armáda, chvíli si odpočinula a vyslechla přednášku od jednoho kněze, Prokopa Diviše, o blescích a nějaké elektřině. Pak jim předvedl svůj vynález – tyč zakopanou do země a čnící k nebesům. Prý přitahuje blesky. Podle mě jsou to všechno hlouposti, proti bouřce je nejlepší zvonit na zvony. Ti z nás, kteří měli dosti sil, ještě před odchodem vylezli na blízký kopec, na němž stojí rozhledna.
K večeru jsem dorazili do Blois, kde se decentně slavilo, protože jeden z našich vrchních velitelů, kterému říkáme Vlk, slavil dnes narozeniny. Nutno dodat, že jsme dorazili velice pozdě, a pro některé menší vojáky musely naproti vyjet jízdní oddíly, aby je dovezly do tábora. A to je vlastně to, co mě na dnešku tak fascinovalo.
Že se v poledne všichni jak na povel zastavili a pomodlili se jako každý den modlitbu Anděl Páně, na to jsem si již zvykl. Že během cesty hlasitě odříkávali slova modlitby růžence, budiž. Ale že se ve chvíli, kdy někteří z nich už nemohli, našli tací, co si je vzali na ramena a nesli velký kus cesty dál, to nechápu. A když už někteří opravdu odpadali, nenechali je ostatní ležet, ale brali je sebou, pomáhali jim a trvali na tom, že od nich neodejdou, dokud nepřijedou osedlaní jezdci, kteří znavené muže a ženy odvezou. Oni to snad se svoji vírou ve Francii myslí vážně.
La Hire
