Olympijský den začal jako každý jiný, jen při prohlídce stanů na nás nebyli vedoucí tak přísní. Mše svatá byla velmi slavnostní. Při přinášení darů děti knězi nepředávaly jen chléb a víno, ale i různé sportovní náčiní. Táborníci, kteří jsou zde poprvé, si mohli myslet, co to je za zvyky tahat do kostela např. švihadlo nebo štafetový kolík, ale ti ostřílení věděli, že tento akt je připomínkou, že i radost ze sportu jsme dostali od Pána.
Úplné zahájení olympijských her však proběhlo až na nástupu, kde při hraní olympijské hymny přiběhl běžec s loučí a zapálil olympijský oheň. Následoval olympijský slib a slavnostní defilé po hlavním stanovém náměstí. Letošní Olympijské hry mohly začít.
Byli jsme rozděleni do čtyř skupin: starší dívky, mladší dívky a starší a mladší kluci. Následovaly klasické disciplíny jako skok do dálky, sprint nebo vrh koulí, ale i pro klasické olympijské hry neobvyklé, jako třeba skákání přes švihadlo a běh do svahu. Soupeřily mezi sebou i celé družiny, a to ve štafetě. Celý den bylo poměrně chladno, ale zahřívala nás touha po vítězství.
Celé olympijské zápolení vyvrcholilo poslední disciplínou: maratonským během. Musím se přiznat, že jsem měla docela strach jako všichni ostatní, ale stejně jako všichni ostatní jsem doběhla v pořádku a nikomu se nic nestalo.
Večerní nástup byl neobvykle dlouhý, protože se vyhlašovaly výsledky jednotlivých disciplín. Nikdo ale nezůstal smutný z toho, že nevyhrál, protože přece není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Olympijským hrám třikrát ALELUJA! ALELUJA! ALELUJA!
Gabča Ungrová, družinka Veverek
