Vážení rodiče a přátelé školy Tábora Jitřenka,
předem svého textíku Vás chci z vedoucovského úhlu pohledu ujistit, že přebytkem spánku tu my vedoucí tedy netrpíme. Proto ani v Kronice nenacházíte žádné ságy. Tábor Jitřenka, to je především čtrnáct a více hodin přímé práce s dětmi denně, takže se realizujeme především na tábořišti a v lese a u PC jen okrajově.
Teď ale již tábor ztichl – a to nikoli pravidelným oddechováním, ale napjatým očekáváním zkoušky odvahy. Dnes nebo nikdy, neboť na více pokusů na týdenní Jitřence není kdy. Než se všichni vrátí, podělím se o několik poznámek k dosavadnímu průběhu tábora.
Tak především obecný úlevný oddech: máme se moc dobře, počasí je výborné a osmdesátka dětí se krásně rozptyluje po Americe. Musíme být sice trochu více organizovaní, než bývá na Jitřence zvykem, ale vedoucí z velkých běhů to mají v krvi. Již loni uvedl vedoucí Šnek svou skvělou pracovní metodu „levá-pravá“, která mu přinesla obdiv ostatních vedoucích. Jeho družina se přesouvala po tábořišti stále ve spořádaném zástupu, rytmicky se pohybující za svým velitelem. Vlastně tím Šnek navázal na tradiční postup vedoucího Ludvy, který by se dal do češtiny přeložit asi jako „Jedna! Dvě! Tři!...“ (Tato univerzální metoda umožňovala přehlédnout rychle celou přítomnou družinu, resp. rychle zjistit, kdo chybí, a umožnit sdělování informací do jinak rozptýlených přijímačů.)
Ovšem letos – úžasné zlepšení Šnekovy metody družinou Kaspianů pod vedením Martina. K nadšení mužstva se neudává rytmus fádním „levá, pravá“, nýbrž střádají se světové jazyky, naposledy „droit, gauche“. Šnekovi Rípčípové tak mají silného konkurenta, pokud jde o rychlost v přesunech a dodržování časů. Ostatně, vedoucí Martin se i jinak těší oblibě – v sobotu mi maminka tábornice Kačky svěřila, že mají podle něho od loňska pojmenovaného kocoura na Princ. Výše uvedený vedoucí na Š. si zase připisuje bod za hlášku jiné dívenky, která prohlásila, že má ráda jeho a pak Pána Boha. Ovšem nemohu zde vypočítávat klady každého člena vedení, to by se dnes nestihla porada…
Krátce o počasí. Inu, žádné hice. Je čerstvo, ale často slunečno. A považte, čtvrtý den tábora a máme za sebou už tři setkání u ohníku! Poprvé to byl táborový oheň v sobotu. Mimochodem, vtipy opět otevřel zástupce rodiny Hlaviců, tak není odkaz Františka zapomenut. Dále Petrem nasazenou laťku dotahovala Amálka vtipem o smradlavých ponožkách, čímž asi pak další dva táborníky inspirovala ke vtipům o kalhotkách, což tedy nebylo zrovna to nej. Naštěstí jsme se zase vrátili ke vtipu o upadlém lízátku a babičce, která se nemá zvedat ze země, což je krásná vzpomínka na loňsky rok, kdy jsme tento evergreen slyšeli u jednoho ohně pětkrát (aniž by si to vypravěči uvědomili).
Navzdory vtipům občas ukápne nějaká ta slzička. Bojujeme nejtěžšími kalibry. Vzkazy tiskneme a na lístkách až do ruky doručujeme dvakrát denně. (Jestli chcete postupovat nejlépe, každému sourozenci pište zvlášť.) Klasická pošta také chodí, tak to velmi děkujeme. Myslím, že nálada je v normě a že si námořníci dětí dobře všímají. A zítra ráno nasadíme mocný rozveselovací nástroj – domácí buchtu a kakao ke snídani. Inu, bude slavnost, tak to bude jídelníček respektovat, a to i kuřátkem k obědu. Dá-li Bůh, bude olympiáda, tak se už těšíme.
Námořnickým Ahooooj se s Vámi z kanceláře Jitřeního poutníka loučí
námořník Mariana
