Ono to není jen tak, vylézt z vyhřátého spacáku a v plavkách vyběhnout na louku. Dnes se mají na co těšit. Půjdeme totiž na výpravu s Lucinkou a z toho kouká pěkné dobrodružství. Rytíři to berou opravdu vážně. Jeden dokonce po mši svaté přišel k otci Tiškovi se slovy: "Pane Tišku, a dáte nám požehnání na cestu?"
No určitě vám je jasné, že se Tišek nenechal dlouho prosit, a brzy jsme vyrazili. U pily jsme se naložili do 
autobusu, který nás odvezl až do země vody a zábavy, totiž do žamberského aquaparku. Tady nám, velkým rytířům, nastaly časy počítání, přepočítávání, kontrolování a hlídání, při čemž rytíř Evžen vlastním tělem vytvořil prohlubeň v jalovcovém plotě :-) - a těm menším přišla doba koupání, klouzání, čachtání, cákání i vyhřívání se na sluníčku. Na čtení také došlo, a až dodatečně v autobuse jsem se dozvěděla, že v těchto vodách se prý vyskytují žraloci, zákeřně se vynořující z vody, kteří vypadají nachlup stejně jako naši vedoucí.
V táboře nás už čekal Tišek a výborná krupičná kaše s borůvkami od našich tet kuchařek.
Uf, to nás ten den všechny zmohl. Tak už dobrou noc a rychle do hajan.
Zapsala rytířka Bety
