Po nástupu jsme se sešli s batohy na louce, kde jsme si ujasnili několik věcí. Pak jsme vyrazili kolem Ontárka k Zemské bráně, kde jsme se napojili na silnici ve směru Čihák a odtud na Mladkov. V posledním jmenovaném místě jsme se stavili v obchodě. Tato návštěva obchodu vynesla „několikaminutové“ zdržení, které se promítlo do naší cesty. Po dlouhém nákupu nám Jelen řekl, že nám právě ujel jeden vlak, ale že ještě můžeme chytit druhý. To, jakým způsobem se to podaří, nám Jelen neprozradil, ale my jsme to brzy poznali, když jsme další tři kilometry usilovně běželi. Když tu jsme slyšeli hukot, ohlédli jsme se a viděli vlak. Náš? Tak to bylo marné! Ale Jelen nám řekl povzbudivá slova: „To byl rychlík, my jedeme osobákem.“ Pokračovali jsme v běhu do Lichkova. Stihneme to? Možná skupina nejrychlejších běžců ano, ale je zde vůbec šance, aby skupina čtyřiceti lidí naskočila do vlaku, který už měl odjet před minutou? Ale zázraky se dějí a my jsme nakonec stihli vlak a šťastně dorazili do Králík, kde nás přivítal dvacetiminutový výstup do kopce. Plánovaná mše v 13.30 nebyla, ale uskutečnila se v 14.30.
Následovala cesta parným autobusem do Pastvin a odtud už známou cestou do tábora. Celý den svítilo slunko, pokud zrovna nebyly mráčky.
Výlet se vyvedl jak po stránce fyzické, tak i po stránce duchovní.
Jakub Soukal, táborník
