Byla krásna a zpočátku i slunečný neděle a my jsme po vydatném obědě odpočívali ve svých stanech. Vtom se však ozval signál oznamující, že se máme co nejrychleji dostavit na hlavní náměstíčko. A tam jsme se dozvěděli, že nás starší táborníky čeká dobrodružný úkol. A to přeplavit se přes řeku Tiberu (naším domorodým jazykem řeku Ontario) a to ručně postaveným vorem z materiálu, který si sami najdeme v přírodě.

Přemístili jsme se tedy k oné záludné řece a začali stavět vor, to už začalo trošku poprchávat, jenže u toho nezůstalo a během chvíle se spustil prudký liják a do chvíle jsme byli promáčení až na kost! Začali jsme tedy spěchat, aby byl vor už brzy hotový a my moc nezmokli. Když přišla řada na naši skupinku, položili jsme náš vor opatrně na hladinu vody a kupodivu se ani nezačal rozpadat. Naše obavy se ovšem naplnily ve chvíli, kdy na něj nasedli dva členové naší skupinky a z našeho voru rázem stala ponorka. Ale nakonec se nám podařilo se dostat na druhý břeh, sice jsme plavali více ve vodě než po vodě, ale to nám bylo už stejně jedno, když jsme byli promáčení jak myši od deště. Úkol jsme tedy úspěšně zvládli a potom nás už čekala svačina a horký čaj, při kterém jsme si se smíchem sdělovali zážitky z našeho mokrého dobrodružství.