Před několika hodinami skončilo každoročně pořádané setkání věnované rádcům. Letos bylo pro všechny zúčastněné, dle jejich výpovědi, silným zážitkem. Ptáte se proč? Protože se odlišovalo od těch předchozích. Zkusím se na Rádcák podívat trochu jinýma očima, abychom pochopili proč to tak bylo, a také trochu z nadhledu, abychom našli důvod proč to tak chceme.
Poslední dobou často slýcháme povzdech, že dnešní táborníci jsou trochu jiní, než ti kdysi. Nejsou horší, to určitě ne, nejsou apatičtí, to také ne a nejsou lhostejní, to zaplať Pán Bůh také ne. Rádo se říká, že jsou více pouze konzumenti, zvyklí na počítač a televizi, sport je pro ně často přílišnou zátěží a už poznali, že přílišná aktivita v nějakém směru končí většinou jenom problémy. Vybrat z nich ty nejlepší je pak problém, k vedení ostatních formou rádcování je pak musíme v některých případech i skoro přemlouvat a už byli i tací, kteří to odmítli. Je to reálný stav, nebo jsme vlivem setrvačnosti nezaznamenali něco, co se v průběhu let ztratilo? Při delším uvažování přijdeme na to, že se ztratila prestiž rádcovského stavu. Autorita rádce je velmi nízká, nevyžaduje se po něm přílišná odpovědnost, tu přece nesou vedoucí a patroni, rádce rozhoduje jen o nepodstatných věcech a občas ho necháme písknout mezidružinkový zápas ve volejbale. Je to lákavá představa pro nastávajícího rádce?
My staršího data narození, zkusme si vzpomenout, co pro nás Rádce v letech našeho táboření znamenal. Jak jsme mu důvěřovali, poslouchali ho a zároveň jako náš vrstevník mohl být i naším důvěrným přítelem. Byl pro nás obrovskou autoritou, a protože jsme věděli, že musel obstát v náročné přípravě, zkouškách i pasování, ctili jsme ho jako náš nedostižný vzor. Až jsme se pak sami stali Rádci, věděli jsme dobře, co nás zavazuje a podle toho jsme se chovali. Vedoucí na táboře pak byli pro nás už jen ti dospěláci, kteří se vypěstovali z Rádců (se vší úctou). Pokud se teď divíte, že všude píši velké „R“, tak se nedivte, takto jsme to vnímali. Co takhle dát šanci i těm dnešním rádcům, aby si svůj titul zasloužili a ostatní tajně snili o tom, že budu také někdy Rádcovat?
Na ukázku Rádci přibližně z roku 1977 - Viki, Negoro, Králík, Takin, Majk, Dáňa, Zubr, Wapi:
Předchozím odstavcem, jsme tedy snad odpověděli na otázku, jaký důvod nás vedl k tomu, proč na to jinak. Ale jak to udělat, aby to mělo váhu a sami rádcové pochopili, že i oni to chtějí jinak. Vypadalo to složitě, ale nakonec se řešení ukázalo velmi jednoduché. Svěřili jsme úkol dvěma schopným vedoucím, kdy jeden z nich ještě nedávno rádcoval a oba překypovali nápady, jak na to. Byli to Dave a Woyta. Stačilo vložit v ně důvěru, že vše skončí úspěchem a bylo to. Musím konstatovat, že projevená důvěra se vrátila v podobě nečekaného úspěchu.
A proč byl v našich očích úspěch tak veliký? Ukázalo se, že ty jiné děti, které v našich očích jsou zvyklé jen na komfort a teplo domova, jsou schopné se rozhodnout pro velké věci a velké strasti tomu obětovat. Několikrát měly možnost se vyjádřit, zda v nastoupené cestě chtějí pokračovat, ale zvolily bolest, chlad, hlad, stres, únavu a vyčerpání jako oběť pro to, aby dokázaly, že jsou Rádcové. Několikrát jsme čekali, že řeknou: „To už přeháníte, do tohohle já nejdu!“, ale oni vytrvali a rychle pochopili, o co tu jde. Na začátku netušili, co je čeká, několikrát jsme jim nabízeli možnost odstoupit. Tím větší bylo jejich odhodlání a náš údiv, co se v nich skrývá.
A tak vám všem mohu radostně sdělit, že povstala nová generace Rádců s velkým „R“, kteří prošli odhodlaně celým kurzem a pokusili se složit Rádcovské zkoušky. Tyto zkoušky pak s nezměrným úsilím a snahou úspěšně složila přibližně třetina z nich. Ti, kteří neměli to štěstí, nejsou Ti špatní, jsou to Rádcové s velkým „R“. Ale vznikly nové vzory, devět úspěšných Rádců, kteří budou před zraky táborníků svých běhů pasováni na Pasované Rádce. Jsou to Gabča, Kája, Káťa, Klárka, Marta, Verča, Honza, Lukin a Tom. Nejlepší z výborných, vzor pro ostatní a inspirace pro ostatní rádce. Tento titul jim nicméně přináší závazek, aby své schopnosti proměnili ve prospěch druhých a pozvedli vlajku Rádcovské cti. Tento titul není privilegiem, ale závazkem, sami budou muset ještě prokázat, že jsou opravdu vyjímeční. A to jim z celého srdce přejeme.
Kdo si pod jmény všechny nevybaví, pak je má naservírované na následujících fotkách. Jedná se o tyto Rádce přichystané k Pasování: Gabča, Kája, Káťa, Klárka, Marta, Verča, Honza, Lukin a Tom:
Vyjímečnost celého setkání byla podtržena přítomností zástupců vedení Střediska Radost, otce Tiška, hlavních vedoucích všech běhů a celé řady vedoucích a pomocníků, kteří setkání zajišťovali a podíleli se na jeho zdárném úspěchu. Děkuji také přednášejícím a školitelům za jejich přípravu, stejně tak kuchařkám a technickým pracantům za jejich pomoc. Kdybych měl všechny vyjmenovat, asi byste si tento článek ještě dlouhou dobu nepřečetli, takže všem najednou velké DĚKUJEME.
Viki, statutární zástupce SR
