Vážení doma!
To, že nepíšeme články, neznamená, že by se na táboře nic nedělo. Naopak, spíše nestíháme. Podívejte se, co je u nás nového:
V sobotu se vydařilo celodenní sportování – olympiáda. Každý táborník se dostal na osm až devět disciplín nepočítaje maratónský běh a štafetu. Ohledně výkonu nejlepšího běžce Vám nabízíme další anketku. K té první podotýkám, že správná odpověď – tedy 24 kg nasbíraných borůvek pro 562 kynutých knedlíků – byla nejméně tipovaná.
Po knedlíkách se jen zaprášilo. Což představovalo průlom v dosavadním stravovacím vývoji. Ať dělaly tety, co dělaly, pořád se musely divit, že děti nejedí tolik, kolik se čekalo. To víte, věkovým průměrem se některé chlapecké družiny blíží spíše táboru Jitřenka. (Tedy ne jen věkovým průměrem…) Ovšem teď už se ešusy a kotle „vylizují“, táborový život nám děti zocelil. No, možná že první obrat nastal už rajskou omáčkou, nad kterou Pavlík B. nadšeně zvolal: „To je to pravý, to je to pravý!“
Družina Kamzíků zažila táborovou službu. Respektive my jsme přežili jejich službu. Kolují o ní legendy. Například řídit umývání nádobí s Kamzíky znamenalo pro dvě vedoucí takový zápřah, že musely odpoledne odpočívat. V kuchyni zase vzpomínají na jejich heroický výkon při dočišťování oškrábaných brambor. Zatímco průměrný Kamzík stihl za dvacet minut udělat pět kousků, vedoucí Pavlík a spol. dodělali zbytek velkého hrnce během desetiminutovky při snídani, čímž si vysloužili kamzičí jednoslovný obdiv: „Respekt.“
Tím, že o naší milé družince vedené Davidem K. uvádím tyto kontroverzní informace, jen oplácím stejné stejným. V neděli večer jsme se sešli u táborového ohně, prvního se scénkami táborníků. Představilo se šest družin. Pět z nich si vzalo za námět táborový život, a tak jsme ze všech možných úhlů viděli, jak to vidí oni. Zvláště jak vidí nás vedoucí. Nejčastěji skloňovaná jména byla Jimy (očividně učaroval nejen tábornicím) a Woyta (ten zase imponuje zvláště mladším chlapcům se svým bojovným tůňkovým zvoláním „Priznic!“).
Ano, včera večer byl pěkný táborový oheň, přestože ráno jsme se ještě probudili do hustého deště. Počasí se ale otočilo během dopoledne, takže jsme zvládli jak plánovaný dopolední jarmark, tak odpolední celotáborovou hru na louce. Dnes už žádné otočky nečekáme a doufám, že celodenní výlet – pouť do Neratova se vydaří. A že v táboře na děti bude čekat další pravidelná dávka emocí – totiž dopisy od Vás. Že jste ještě tento týden nenapsali? No tak honem ke strojům a prosíme alespoň dva!
Mariana
