Velké sobotní poděkování

Závěrečné soboty bývají zpravidla hektické až nervózní. Ovšem dnešek byl jíiný!

Ještě týden před Jitřenkou jsme si ve vedení říkali, jakpak se jen ta bourací sobota zvládne, když přihlašováním jsme věděli o asi pěti lidech, kteří měli přijet na pomoc. Potom se ale situace rychle zvrátila a výsledkem bylo, že dnes kuchařky Marcelka a Stáňa vařily oběd pro dalších 50 osob. Vše se dnes točilo kolem bourání nějakých 40 stanů a sbalení 80 táborníků a z uvedeného počtu hostů byli více než polovička výborní pomocníci. Takovou externí pomoc jsme ještě nikdy neměli a musíme říct, že pro příští rok chceme zase :-). Velké díky zaznělo na závěrečném nástupu a mělo by zaznít i teď. DĚKUJEME!

Jitřenkoví plavčíci se tedy ukázali být rovněž dobrými pomocníky. Přenášli, štosovali, sbírali, místy mile překáželi. Celý plac koordinovali "VB" - vedoucí bourání - Jára, Šnek, Martin a Viki. Je až nespravedlivé, že řady stanů, které se při přípravném týdnu staví celé dny, se podaří strhnout během několika půlhodin. Zvlášť když celou partu ovládne správné destrukční nadšení. Brzy už na světlo Boží přišly opět čtverce trávy, které byly po osm týdnů pod celtou. Jsou pořádně vybledlé a vyzývají ke hraní nějaké dobré hry - třeba na domečky... Na místech stanů se nacházely všelijaké poklady. Máme tu například super žlutá rovnátka (na horní patro). Bezpochyby po někom z velkého běhu. Trochu se bojíme, že se teď některé dívce nedají zuby do latě a nevrátí krása, jak se zpívá v jedné budíčkové písni. Ale co naplat.

Po předpoledním čtení, kdy byly děti schované ve stínu kostela a dospělí dočišťovali tábořiště, přišel čas posledního oběda a posledního nástupu. Jeho slavnostní, až oduševnělou atmosféru narušilo jen spontánní skandování dětí po další vodní lázni pro vedoucího Vojtu. Jako by toho neměl po ránu dost, znovu si do kádě došel. Inu, je to nezmar. Hlavně že v pořádku dojel s autobusovými dětmi do Brna. Jestli mu k tomu ty lázně pomohly, tak není co namítat.

Ještě několik hodin po odjezdu posledních rodičů pokračovalo poklízení jitřenkových věcí. Rozhodli jsme se, že letos nezapomeneme poklidit jitřenkovou hvězdu z táborové brány (i když ji tam uplynulou zimu jistě pěkně dekorovala). Také plyšová zvířátka bylo třeba připravit na zimní spánek. A spoustu dalších věcí a pomůcek. Jitřenka "sbalená na cesty" se překvapivě vejde do tří čtyř krabic. Ale všechno do nich dostat a poskládat zabere půl dne. Možná je to tím, že se nám do toho balení nikdy nechce...

Spousta rodičů při předávání dětí vyjadřovala svoje díky, což nás, vedoucí, hřeje u srdce. Často jste říkali, že jste rádi sledovali každodenní fotogalerie a četli články. Tak dnes jste se - Vy, kdo jste přijeli - dostali jaksi do přímého přenosu. Tyto řádky jsou o Vás. O tom, že jste s námi byli chvíli na táboře a mohli zažít, jak nám tu společně bylo těch uplynulých osm dní dobře. Budeme se těšit zase na rok.

Za celou Jitřenkovou partu

Vojta a Mariana 

P.S.: Bohužel dnes jaksi naše foťáky odpočívaly. Hlavní fotograf Jára se teď přiznal, že nějak nemá materiál (ale nebojte, něco ještě sestaví a vyvěsí). Asi to bylo tím, že hlavně fungoval jako VB. Tak snad zítra...