V klidu jsem seděl ve svém hlavním stanu, leštil si svoji ocelovou zbroj a hlavou se mi honily vzpomínky na bitvy, jimiž jsem za posledních deset vypjatých dní prošel. Na všechna zranění, vítězství, žel Bohu i porážky.
Z mého přemýšlení mě rázem vytrhl zvon, který svolával k další bitvě. V rychlosti jsme na sebe navlékl svoji zbroj a spěchal na předem určené místo. Bitevní zvon svolal celý náš pluk. V rychlosti se všichni srovnali do jednoho zástupu a lehkým poklusem se vydali na místo boje. Již z dálky bylo vidět pět oddílů protivníkova vojska, jehož každý pluk byl schován v jedné pevnosti.
Konečně začal boj. Dvě pevnosti jsme dobyli během mžiku, ale jak už to v bojích bývá, nastal zvrat a museli jsme se stáhnout do absolutní defenzívy. Bránili jsme se, ale nakonec i naše pevnost padla.
První špatně organizovaný nájezd o čtyřech plucích jsme ustáli bez ztráty jediného muže, ovšem druhý, daleko lépe organizovaný, obsahující sílu pěti pluků protivníkova vojska, byl naprosto drtivý a stál nás několik drahocenných mužů. Z našeho utrpení nás vysvobodila Johanka, která svou modlitbou a vírou zahnala na ústup nepřátelské šiky.
Konečně jsme se všichni vrátili zpět do základního tábora. Vše skončilo tím, čím začalo. Seděl jsem ve svém hlavním stanu, leštil svoji zbroj, která prošla dalším krutým bojem, a vyčkával jasného hlasu zvonu, jenž by mě opět povolal do boje.
panoš Horst, Racci
