...že to není pouhá vzpomínka umučení člověka z historie? Věříme tomu, že Ježíš je živý i dnes a že podstupuje
spolu s námi den co den? Nad tímhle a nad spoustou jiných myšlenek jsme se zabývali na Velikonoční duchovní obnově, která měla podtitul Victor quia Victima. To v překladu do češtiny znamená Vítěz, jenž se obětoval…
Program po stránce duchovní byl velmi vhodně zvolen tak, aby si každý našel to své. Ať už to byla společná či osobní modlitba, velikonoční obřady, Tiškovy nabité přednášky, nebo adorace v Jerichu, které postupně představovalo Getsemanskou zahradu a Boží hrob. Po duchovní stránce nezáleželo na tom, kdo kdy na Ameriku přijel a odjel. Důležitější bylo, jak každý sám chtěl prožít tyto svátky. Svátky utrpení, ale i svátky obrovské radosti. A myslím si, že náš tábor je místem, které nabízí obrovsky moc. Pro spoustu lidí to místo znamaná setkávání se s Bohem. Nejen v lidech a kamarádech, se kterýma se tam potkává, ale taky ve chvílích ztišení se. Vždyť celé to dílo bylo započato právě k tomuto účelu. Trávit s Ním čas. Vymýšlet program různorodý, přinášet nové nápady, ale hlavně, aby v pozadí toho všeho byl Bůh.
A já myslím, že tyto Velikonoce přesně takové byly. Myslím, že splnily to, že jsme společenstvím Radosti, jenž je tak výjimečné a kterého bychom si měli vážit. A ještě jednou chci poděkovat Tiškovi, který při tomto setkání byl pro mnoho z nás opravdovým duchovním vůdcem. Že je Amerika jeho životem a mnoho nám z něho stále dává. A my doufáme, že ještě bude.
Děkujeme Pánu, že tomuto dílu stále žehná. Že své ovečky svolává do tohoto pozemského ovčince a že se tam mohou spolu radovat z jeho vítězství nad smrtí. Tak zvláště ve velikonočním oktávu volejme: "Kristus voskrese!"
Peťa Holíková
