V úterý bylo super počasí, tak proč nejít na výlet?
Dnes byl poměrně deštivý den, ač Jimy tvrdil, že zařídil sluníčko. On totiž včera (pondělí) běhal se středními dívkami kolem tábora a říkal věty a holky je po něm opakovaly. Například: „Ať už tady neprší, kondičce to nesluší. Sluníčko ať vyjde hned, teď zaprší naposled. Jimy to je borec a s deštěm je konec. Annie na nás čeká, deště se neleká.“
Během dnešního dne: dopoledne lilo, a tak po každodenní rutině jsme my starší měli přednášku s otcem Tiškem až do oběda. Po poledním klidu nám Terka sdělila, že nás Enca (neboli Woyta Drápal) vysílá na výlet. Mělo to být původně jen desetikilometrová procházka (podle Enci), ale my to nazvaly správně jako výlet.
Kousek u Orlické chaty začalo malinko poprchávat, ale ještě to šlo. Kousek od Orlické chaty bylo rozcestí a tam se ukázalo, že většina lidí šla doprava a zbytek (asi tři družiny) se vydal doleva (to jsme byly my). Asi 150 metrů od rozcestí byla mýtina dlouhá asi 200 metrů a na ní začal takový liják, že jsem hned měla úplně durch kalhoty. To ale není vše. V půli té mýtiny se k dešti přidala „sestra“ bouřka (jak by řekl František z Assisi) a já se bála, jak hrom prásk bílo prásk, bouřka to mlátila tam, kde mohla. Na dalším rozcestí jsme se rozhodli, že se vrátíme do tábora.
Než jsme tam došli, měla jsem v holinkách vodní lázně. Závěrem bych chtěla poděkovat Encovi za správné načasování a Jimimu za senza počasí. =)
Anežka Krejčová, Vlaštovky
