Úryvky z deníku - třetí den

Věnováno památce Johanky z Arku, mé dlouholeté přítelkyni, jíž jsem vždy oddaně sloužil jako její páže. Z úcty k ní jsem se rozhodl napsat tento příběh, aby byl uchován v paměti lidí navěky.

6. července L.P. 2009

Přiznávám, že jsem nečekal v našem pluku takový úspěch. Téměř všichni bojovníci již úspěšně složili vstupní zkoušky. Teď už jen zdokonalujeme jejich dovednosti. Pozvali jsme proto do našeho tábora úctyhodného a zkušeného duchovního otce Stanislava, aby nás poučil a duchovně povzbudil v naší víře. Netoužíme totiž po boji mečem, ale především po dosáhnutí trvalého míru. V mysli mi utkvěla především jeho myšlenka: ,,Meč Jany z Arku – meč Boží“.

K výcviku bojovníků patří i přátelská klání mezi jednotlivými družinami. Proto se bojovníci utkali v různých disciplínách a přitom objevovali dovednosti každého člena družiny.

S Johankou jsme uznali, že dnes již nastala pravá chvíle k prověření odvahy bojovníků. Některé jsme vyslali do temného lesa, kde překonávali nečekané nástrahy, jiné do opuštěného hradu v neprostupných hvozdech a ty nejzkušenější na dlouhé noční putování. Velmi nás potěšilo, že udatní bojovníci nehledě na strach zvládli poslušně úkol jim svěřený.

páže Ludvík