Ranní vstávání bylo brzké a i struktura dnešního dne byla podřízena zvláštnímu režimu. Ráno jsme totiž nezačali obvyklým hodováním, vojenskou přehlídkou a následnou mší. Naopak, nejprve se sloužila mše svatá – daleko přesnější výraz je slavila, protože dnešní den připadá na svátek svatého Benedikta, jehož socha zdobí jedno z orleánských náměstí. Tudíž zde byla i taková malá „pouť“.
Po mši jsme se lehce posilnili a pak už nás před samotným vypuknutím turnajové vřavy čekala už jen slavnostní přehlídka udatných reků. Pod patronací svatých, kteří se zjevují Johance, a sice Kateřiny, Markéty, archanděla Michaela, Dominika a patrona Francie Ludvíka jsme soutěžili pro větší čest a slávu Boží.
Nikdo nebyl při zápolení nijak těžce zraněn, většinou šlo jen o povrchové škrábance. Pouze z poslední disciplíny, takzvaného Pařížského běhu (na připomínku události, kdy proslulý běžec chtěl podat zprávu o vítězné bitvě nad Araby u Poitiers a běžel až do Paříže podat o tom zprávu, po doběhu však zemřel vyčerpáním - na jeho památku se dnes bvěhá setina vzdálenosti, kterou tehdy běžel, a to 4,2 kilometrů) se udělalo některým zápolícím mírně nevolno; a dále pouze nepočetná skupina závodníků chtěla namísto cíle dosáhnout něčeho jiného a běžci tedy zmizeli v lese na houbách. Naštěstí se včas vrátili a pár hub si ješě donesli sebou.
Jak dopadly jednotlivé soutěže, se můžete dozvědět zde.
Večer jsme se chystali ještě oslavovat, byli jsme už dost unavení, avšak Johanka se nedá zastavit. Nedopřeje si odpočinku, dokud nesplní svůj úkol. Takže ačkoli jsme byli večer již unavení jednak po bitvě o město a jednak po rytířských kláních, rádi jsme ji následovali a překonali tak během večera, či spíše noci zkoušku únavy a vydali se pak na další cestu.
Tentokrát nabíráme směr Remeš.
Jean de Metz 
