Dne 18. července ve 13:30 skončil náš tábor. My, kdo jsme se jej účastnili, musíme uznat, že šlo o tábor povedený, spokojeni odjížděli jak táborníci, tak i vedoucí. Po patnáct dní, jsme měli možnost sledovat životopis světice, o níž se sice moc nemluví a která nepatří k nejctěnějším, přesto je pro nás v mnohém inspirací.
Johanka z Arku dokázala následovat hlas Boží, kdykoliv ji zavolal. Dokázala být na správném místě a uměla vždy podat pomocnou ruku, když jí bylo potřeba. To vše beze stopy pýchy, nadřazenosti či pohrdání. Dokázala žít vírou, nadějí i láskou a tyto ctnosti u ní dosahovaly stupně heroického. A nakonec má především pro nás, členy střediska Radost, zvláštní symboliku fakt, že když se vydala následovat Boží hlasy a zachránit Francii, bylo jí teprve sedmnáct let, tedy tolik, jako některým z našich táborníků. A když umírala, bylo jí devatenáct, méně než většině našich vedoucích!
Kéž v nás odkaz svaté Johanky z Arku žije i nadále po zbytek našich dní.
Woyta alias Jean de Metz
