Dnes byl vskutku slavnostní den. Rozhodli jsme se s naším plukem prožít neděli, den Páně, naplno se všemi oslavami. Ráno jsme samozřejmě nezapomněli zaskočit do tůní a poté jsme se setkali s naším Stovřitelem ve mši svaté. Dopoledne se družiny našeho pluku přetahovaly o lana a zkoušely s nimi různé hrátky.
I oběd byl sváteční - kuře s rýží. Děkuji našim dvorním kuchařkám, za jejich pilné vyvařování i v časech zlých.
Odpoledne jsme se přece jenom rozhodli dobýt pár okolních hradeb, abychom pokročili v našem tažení za svobodu Francie. Hradby každého města měly všelijaké přístupové cesty, proto museli naši bojovníci volit různé taktiky dobytí. Na jedny se třeba vytáhli po laně, na některé vylezli s pomocí ostatních družníků, na jiné zase museli nejprve prolézt tunelem nebo projít úzkou uličkou v šiku.
Byli jsme potěšeni jejich úsilím a rozhodli jsme se, dopřát našemu pluku kulturního povznesení. Shromáždili jsme je na cvičišti a dovolili jim veselit se a plesat na hudbu divokého západu. Řekl bych, že většinu z nich těšilo poznávat opačné pohlaví skrze umění tance. Večer jsme se všichni sešli v malebném koutku našeho tábora a vyslechli si některé šikovné a nadané bojovníky, kteří rozezvučeli rozličné hudební nástroje nebo přednesli díla vážených umělců. Doufám tedy, že byl dnes každý kulturně obohacen a potěšen na duši a můžeme pokračovat v osvobozování naší země. Francii mír! 
Ludvík de Conte
