Když jsme včera dobyli Remeš, byli jsme již velmi unavení. Dnešní den byl proto především ve znamení nenáročných činností. Dopoledne se několik družin vydalo sbírat lesní plody, především ty malé modré chutné kuličky, kterým místní obyvatelé říkají borůvky. Bylo potřeba jich nasbírat hodně, vždyť večer nás čeká korunovace a k tomu je potřeba pořádné hostiny.
Jiné družiny měly mezi sebou vzájemná klání, vždy však v přátelském duchu, spíše aby se pobavily, než aby pocvičili boj. Několik družin se též věnovalo obnově okolních památek, aby mohla být večerní slavnost co nejpěknější; jednalo se stejnou činnost, kterou vyvíjely jiné družiny několik dní zpátky. A nakonec jedna družina šla pracovat do lesa, aby uchystali slavnostní chvíle na večer.
Odpoledne se všichni v jednotlivých činnostech prostřídali, veškerá činnost byla urychlená, aby večer mohla včas zaplanout hranice a začít korunovační slavnost. To vám byla sláva. Nejdříve se přinesly korunovační klenoty. Koruna, meč, štít a zástava. Pak začal bohatý program, skládající se ze zpěvů, ale i z dramatických děl, nachystaných jednotlivými družinami během času, který si dokázaly v dnešním shonu vyšetřit za tímto účelem.
Obřad samotné korunovace probíhal v Remešské katedrále plné vysokých církevních hodnostářů a významných šlechticů. Jako jeden z vrchních velitelů jsem mohl na chvíli nahlédnout na celou tu slávu, viděl jsem tu chvíli, kdy arcibiskup posadil králi na hlavu korunu. Obyčejní vojáci však to štěstí neměli. Jistě však tušili ve vzduchu, že se děje něco velkého, že nastává zlom v bojích, které již roky sužovali naši zem. Tušili, že naše tažení se láme do druhé poloviny.
Jean de Metz
